Patřím bohužel k lidem, kteří ať dělají, co dělají, ať čistí zuby, jak jen to je možné, není jim to nic platné. Jsem matkou tří dětí a s narozením každého z nich jsem prostě o nějaký ten zub přišla. Při třetím dítěti zubní lékařka konstatovala, že moje zuby mají kvalitu perníku, a bylo by nejlépe je obrousit a dát korunky. Nakonec jsem souhlasila. Po jejím zákroku jsem zůstala téměř 3 týdny bez zubů, pouze s obroušeným zbytkem chrupu. V té době už moje děti nebyly žádná kašičková miminka a vyžadovaly pečeně a řízek. Moje utrpení z kašičkové stravy - neboť jsem sama nebyla schopna nic jiného jíst - se s každým běžným vařením stupňovalo. No vlastně bych si neměla stěžovat, neboť jsem v té době zhubla asi o 7 kg, což mi jenom prospělo. Konečně se přiblížil onen den! Nemohla jsem dospat rána, protože měl být změněn nejen můj vzhled, ale měla jsem se dočkat i mož- nosti pořádně se najíst. Od šesté hodiny ráno jsem byla v čekárně u zubaře, abych byla první na řadě. Během nepříjemného zákroku byly všechny korunky pečlivě nalepeny a já odešla domů s doporučením lékařky aspoň čtyři hodiny nekousat. Manžel nadšen, jak mi to sluší, řekl, že půjdeme dnes na večeři s celou rodinou, a vyzval mě, abych předem přemýšlela o tom, co dobrého si dám. Můj hlad přesahoval nabídku oné restaurace. Snědla bych snad všechno, ale moje pocity z nového chrupu nebyly ještě úplně příjemné. Zvolila jsem nakonec oblíbený smažený sýr a hranolky. Porci, kterou mi přinesli, jsem si vychutnávala pomalu, snad až moc pomalu, takže servírka, která odnášela prázdné talíře mých dětí a manžela, musela čekat na moje poslední sousto. A to se mi stalo osudným. Servírce jsem odevzdala talíř se slovy: "Děkuji, bylo to výborné," a tři sekundy poté jsem zjistila, že mám v posledním kousku sýra, který zbyl na talíři, 3 úplně nové zuby. Naprosto jsem zapomněla, že sedíme v restauraci plné lidí, a z plných plic jsem zakřičela na servírku: "Proboha, odnášíte mi zuby!" Štamgasti popíjející pivo a sledující nějaké sportovní utkání obrátili své zraky se smíchem ke kuchyni a s jiskrou v očích vyhlíželi osobu, která si pro zuby půjde. Musím přiznat, že v hospodě, která se navíc jmenuje "U Kousala", jsem od té doby nebyla. Byl to pro mě strašný trapas, i když dnes vím, že jsou zuby ještě to nejmenší zlo, protože z trapasů už asi nevyjdu. Jaroslava, Trutnov