2°C
O Vánocích chodíme s manželem na hřbitov zapálit svíčky a zavzpomínat na naše blízké, kteří už s námi nejsou. Hezky se oblékneme a vyrazíme. Tenkrát bylo pěkné vánoční odpoledne, doma už bylo všechno přichystáno ke štědrovečerní večeři. Na hřbitově bylo jen pár lidí, svíčky na hrobech plápolaly a my prožívali krásnou vánoční atmosféru, do které poletovaly měkoučké sněhové vločky. Pomalu už se stmívalo, když jsme se vydali k domovu. Ani jsme si nevšimli, že všichni lidé už se vytratili a my zůstali na hřbitově sami. A u brány nás čekalo nemilé překvapení - byla zamčená! Nikde nikdo, co teď? Nezbývalo než přelézt téměř dvoumetrovou bránu. Drápala jsem se v úzké sukni, která bránila tomu, abych naplno projevila své skrývané horolezecké schopnosti. Manžel mi ze všech sil pomáhal, abych se nenabodla na hroty brány. Když jsem byla konečně na druhé straně a měla jsem chodník pod nohama, byla jsem opravdu navýsost šťastná. Odnesly to jen potrhané punčocháče, špinavé oblečení, ale naštěstí ani jeden z nás neutrpěl újmu na zdraví! Když si na to dnes vzpomenu, musím se tomu neskutečnému zážitku smát, přestože mi tenkrát moc do smíchu nebylo. Domů jsme dorazili v pohodě a v příjemné atmosféře oslavili Štědrý večer. Jsem zvědavá, jaké dobrodružství nám přinesou letošní vánoční svátky. Simona, Ostrava
