Léto = pohoda, slunce, koupání, procházky a večerní posezení u ohně. Je to i čas letních lásek. Většinou vydrží jen několik dnů či týdnů, jindy jsou na celý život. Občas vzpomínám na léto před 15 lety. Ubytovala jsem se se svými syny (5 a 10 let) v podhorské vesničce v kempu. Pronajatá chatka byla u lesa, blízko šuměl potůček. Ve dne jsme se v něm brouzdali, toulali se lesem nebo šli do vesničky na zmrzlinu. Samozřejmě nechybělo večerní posezení u táboráku a opékaní buřtů. Přinést dříví a nasekat ho - to nebyl problém. Jednou večer, když kluci už spali a já seděla sama ohýnku, za mnou přišel mladý muž. Ptal se, jestli prý mi není samotné smutno, a pozval mě k táboráku svých přátel. Se skupinkou pohodových lidí jsem se bavila dlouho do noci. Petr seděl vedle mě a prokazoval mi pozornost. Líbil se mi. Byl drobnější postavy, dlouhé, tmavě hnědé vlasy se mu vlnily a v modrých očích jsem viděla jiskřičky. Vypozorovala jsem, že s sebou nemá partnerku. Pozdě v noci jsme si popřáli dobrou noc, dali si kamarádskou pusu a šli si každý svou cestou. Bydlel u někoho ve vesnici a pomáhal na poli. Večer chodíval k nám do kempu. Povídal si se mnou i s mými syny. Společně jsme se smáli, večer opékali buřty a pozorovali hvězdičky. Pak opět přišlo přání na dobrou noc, kamarádská pusa a nic víc. Když viděl, že denně nosím s kluky dříví z lesa, přijel s malým žebřiňákem a s koníkem. Po celou dovolenou se nám věnoval, jak mu to volno dovolovalo. Chodil s námi na procházky i na zmrzlinu. Občas jsme se drželi za ruce, večer vždycky přišla pusa na dobrou noc a pak jsme opět šli každý jinam. Dovolená utekla jako voda a nastal čas loučení. Čekala jsem nějakou změnu? Dnes sama nevím. Nepřišel ani náznak, že by chtěl jako muž něco víc. Klukům koupil na rozloučenou plyšové pejsky a mně bonboniéru ve tvaru srdíčka. Dodnes schovávám prázdnou krabičku na památku. Pomohl nám se zavazadly k autobusu, zamával a to byl konec mojí letní lásky. Nebo snad kamarádství? Dodnes netuším, jestli měl přítelkyni, nebo se v lásce zklamal a bránil se prožít zklamání znovu. Jedno je jisté, už jsme se nikdy neviděli. čtenářka Jana, Karviná