Nikdy jsem nebyla dítě štěstěny. Kromě pár drobných, které jsem vyhrála, když jsem si koupila los, jsem nevyhrála nic. Jednou jsem však po nekonečném zasílání SMS a korespondenčních lístků vyhrála zájezd pro dvě osoby podle vlastního výběru. Mým velkým snem byla už několik let návštěva Ibizy, a tak bylo rozhodnuto. Stále jsem nemohla tomu štěstí uvěřit! Po přistání na Ibize jsme se s kamarádkou podle pokynů vydaly k autobusu, aby nás zavezl do hotelu. První den jsme strávily opalováním na pláži a vychutnáváním atmosféry tamních diskoték a restaurací. Další dny jsme podnikaly výlety do různých koutů ostrova. Vrcholného zážitku se nám však dostalo až při závěrečné návštěvě noční Ibizy. Noční život zde začíná úderem půlnoci. V uličkách starého města jsme spatřily "ibizskou módu". To znamená, že si na sebe každý vezme, co chce, a nikdo se tomu nediví. Při této noční výpravě jsme objevily ještě něco zajímavého: čtvrť čínských restaurací. Hned jsme se rozhodly završit úžasný výlet královskou hostinou. Vonělo to náramně - směs fantastických vůní způsobila, že se nám okamžitě začaly sbíhat sliny na ty dobroty. Před vchody do restaurací s lampióny se nám klaněli jejich majitelé a zvali nás dovnitř. Přijaly jsme pozvání sympatického malého šikmookého staříka. Všechny kouty restaurace zářily čistotou a my usoudily, že jsme zvolily správně. Přidělený kuchař k nám přiběhl a začal si zapisovat objednávku. Nakonec jsme se lámanou angličtinou domluvily a těšily se na kulinářský zážitek. Kuchař před námi zapálil železnou plotýnku, uhodil o stůl červenou flákotou a předvedl koncert v krájení zeleniny. Jídlo bylo nepopsatelně lahodné a maso se v ústech doslova rozplývalo. Dohromady jsme měly 5 chodů! Vše jsme zapíjely vínem a zeleným čajem. Při odchodu jsme však namísto na hlavní třídu zahnuly do malé uličky vedoucí k zadním dvorkům. A to byla velká chyba! To, co jsme spatřily na plácku za "báječnou hospůdkou", nám vyrazilo dech! Všude kolem se povalovaly stažené psí a kočičí kůže rozličných barev a délek srsti. Delikatesy se v našich žaludcích okamžitě vzbouřily a za chvíli nám v něm nezbyla ani jediná. To, na čem jsme si pochutnávaly, se nám válelo u nohou a ani láhev rýžového vína tomu nedokázala zabránit. Nicméně na čínskou kuchyni jsem nezanevřela. Stále mi velice chutná, jen si ji dávám raději v Čechách. Eliška, Svitavy