5°C
Po 15 letech jsem byla propuštěna z práce. Mé vyhlídky nebyly růžové. Čtyřicítka na krku, maturita z ruského jazyka a kurz z angličtiny pro začátečníky, navíc žádné zvláštní dovednosti. Přesto jsem nezoufala. V duchu jsem si sepsala, co mohu případnému zaměstnavateli nabídnout - odrostlé děti, pracovní nasazení, samostatnost, určitý nadhled a schopnost řešit nečekané situace. Začala jsem odepisovat na pracovní nabídky a chodit na konkurzy. Vždycky jsem se pečlivě oblékla a nalíčila. Ale jednou, když jsem u další navštívené firmy vystoupila z výtahu, zjistila jsem, že plískanice a rychlá chůze udělaly své... Co teď?!? Protože zbývalo pouhých pár minut do začátku schůzky s personalistkou, odskočila jsem si na toaletu a boty otřela namočeným papírovým ručníkem. Pak jsem vešla do kanceláře. Pohovor začal. Žena naproti mně si mě zkoumavě prohlížela a když sjela očima na moje boty, viditelně se zarazila. Také jsem se podívala se dolů a strnula jsem! Na botách zůstaly droboučké částečky z papírového ručníku a protože uschly, vytvořily efekt čerstvě setřené podlahy po zásahu malíře pokojů. Katastrofa! Ale dodala jsem si odvahy a v pauze pohovoru jsem vedoucí vysvětlila, proč mám tak zřízené boty. Odcházela jsem s pocitem, že na nabízené místo si opravdu mohu nechat zajít chuť. Ale za dva dny zazvonil telefon. Paní vedoucí mi sdělila, že si vybrala právě mě. Až později mi vyprávěla, že k mému přijetí na místo hodně přispělo i to, jak jsem řešila problém se špatně vyčištěnými botami. Jitka, Pardubice
