Každý je asi trochu škodolibý. Soudím tak podle toho, že většina lidí se směje cizímu neštěstí. Situace, kterou jsem zažila na řeckém ostrově Rhodos, mě rozesmála tak, že jsem se málem udusila. Kdo byl v Řecku, jistě se mnou bude souhlasit, že Řekové jsou milí a přátelští. Bylo nádherně a já se vydala na pláž. Přede mnou šli němečtí turisté, zřejmě manželský pár. Ona - na první pohled dáma, on - obézní pán obtěžkaný taškami, lehátkem a v podpaží ještě nesl velký meloun. Na okraji chodníku mírně vyčnívaly ze země kovové trubky. Zřejmě po zrušené dopravní značce. Obtěžkaný pán o ně zakopl, meloun upadl a rozprskl se. Ve stejném okamžiku se k zemi řítil i pán. Zákon schválnosti zapracoval tak, že padl obličejem přímo do melounu a současně mu praskly bermudy - od shora až dolů! Jeho bělostné nahaté pozadí osvítilo celé okolí a červený obličej upatlaný od melounu s ním hodně kontrastoval. "Šajze, šajze!" vykřikoval. Jeho paní okamžitě sundala z hlavy malý slamáček a snažila se celou situaci zachránit - zakrývala neplánovaně odhalené pozadí. Pak si posbírali věci a spěchali zřejmě zpátky hotelu. Druhý den jsem byla za svůj smích tak trochu potrestaná. Nastoupila jsem do autobusu, který jel okružní jízdu po historických památkách. Než jsem se stačila posadit, autobus se rozjel, vzal zatáčku, já se otočila kolem tyče a už jsem seděla na klíně jednomu pánovi z naší skupiny. Zatáčka byla dlouhá a já se nemohla kvůli odstředivé síle zvednout. Velice jsem se omlouvala. Pán však s úsměvem odvětil, že se mu to docela líbí. Korunu všemu nasadil jeho vnouček, který prohlásil, že to řekne babičce. Trapas! A tak jsem se přesvědčila, že když se člověk něčemu škodolibě směje, brzy se mu to vrátí. Miroslava, Jihlava