2°C
Po smrti mojí maminky zůstal tatínek ve velkém domě sám. Aby mu nebylo smutno, pořídil si pejska. Při jedné naší návštěvě u tatínka si můj zeť položil klíčky od auta na botník v chodbě. Asi po hodině si potřeboval pro něco do auta dojít, ale klíčky z botníku zmizely. Nikdo cizí je vzít nemohl, protože dveře od domu byly zamčené. Usoudili jsme, že jediným možným pachatelem může být pes Šrek. Teď spokojeně spal v pelíšku, ale předtím šmejdil po celém domě. Hledali jsme všude, ale klíče jsme nenašli. "Nesežral je náhodou?" zapochyboval otec. Všichni jsme v tu chvíli pohlédli na spícího psa a stoprocentně věřili, že klíčky skutečně spolkl. Dopili jsme kávu a přemýšleli, jak klíče z útrob Šreka dostat. V úvahu přicházel zvěrolékař, nebo dlouhé chvíle čekání, až pes půjde vykonat potřebu. Zeť si vyčítal, že byl tak neopatrný. Naštěstí se ukázalo, že "pitvání výkalů" nebude nutné. Během našeho přemýšlení se pes vzbudil a když se postavil na nohy, s úlevou jsme viděli, že ležel právě na klíčcích. A nejen to, po celou dobu měl pod sebou i zeťův mobil! čtenářka Majka, Uherský Brod
