Bylo mi téměř 23 let, právě jsem se rozešla se svou, podle mého mínění, osudovou láskou. Poslední, na co bych v té době měla chuť, bylo s někým se seznamovat. Pracovala jsem na své kariéře a vedle práce jsme si s kamarádkou Janou přivydělávaly úklidem kanceláří. Ona sice byla vdaná, ale její muž byl "budižkničemu". Už za "totáče" dokázal být nezaměstnaný. Neuznaný hudebník, ale na kytaru hrál skvěle. Když jsem za nimi jednou jela autobusem, pozoroval mě pěkný kluk. Připadalo mi, že je mladší. Byla jsem malá, štíhlá blondýnka a obávala jsem se, že ani on neodhadne můj věk. Oslovil mě, když jsme vystoupili. Vzápětí přijal moje pozvání, aby mě na večírek u přátel doprovodil. Oba byli moc rádi, že jsem nepřišla sama. Jen Jana si všimla, že Erik je možná mladší než já. Začali jsme spolu chodit. Líbila se mi jeho povaha a rozumné názory. Nevadilo mi, že je o 2 roky mladší. Tenkrát měl premiéru film "Láska z pasáže". Erik koupil lístky a po filmu jsme došli při romantické procházce až k domu jeho dědečka, který zrovna odjel. Cestou jsme potkali pár ve středních letech, Erik se s nimi pozdravil a dál mě vedl za ruku. Neuniklo mi, že ti lidé se za námi ještě dlouho otáčeli. Příjemně načatý večer po příchodu do domku pokračoval. Otevřeli jsme víno a při hudbě tančili. Po nějaké době došlo i na svlékání. Když jsme se začali milovat, zarachotily ve dveřích klíče. "Dědeček," vyjekla jsem, ale Erik jen smutně zavrtěl hlavou. Do místnosti vešli ti dva lidé, které jsme před tím potkali na ulici, v doprovodu asi 18leté uplakané dívky. Všechno jsem pochopila až za chvíli. Dívka byla Erikova manželka a matka jejich 2letého chlapečka - a ti dva byli její rodiče. Nechovali se ke mně špatně, spíš byli vyděšení. Zřejmě jsem nebyla Erikova první milenka. On jen zašeptal: "Promiň," jeho tchyně s tchánem mi navrhli, že mě odvezou domů, ale já jsem se chtěla jet vybrečet ke své kamarádce Janě. Od té doby uplynulo už 20 let a já jsem už 15 let manželkou toho svého "pana osudového". A je nám spolu skvěle! Čtenářka Romana