Před 4 lety jsem po mateřské hledala práci. Nabídka byla bohatá, ale jako matka dvou malých dětí jsem byla v nevýhodě. Nadchlo mě proto, když se mi ozvala ředitelka jedné společnosti a nabídla mi, že se dohodneme na pracovní době tak, aby to vyhovovalo mně i firmě. "Vidíš, a ty jsi měla strach. Požádáme naše babičky o spolupráci, a když ti vyhoví v práci, tak to s dětmi i s domácností zvládneme," prohlásil manžel, který mi při každém pohovoru držel palce. V práci to bylo skvělé. Měla jsem kolem sebe lidi stejného věku a s paní ředitelkou jsem se dohodla na zkrácené pracovní době. Domů jsem si nosila materiály, abych byla co nejlépe informována o firmě, protože za dva měsíce měly být prověřeny moje firemní odborné znalosti. Ale po měsíci nastal problém. Pobolívaly mě zuby, konkrétně osmička. Zubařka mi předepsala utišující prášky, ale trvala na tom, že zub musí co nejdříve ven. Dohodly jsme se na středě následujícího týdne. Lékařka mi trhala zub hodinu a další 4 dny jsem chodila po domě jako stín. Hrozně to bolelo, ale díky práškům jsem to v práci vydržela. V den mojí zkoušky jsem se ani příliš neobávala, že to nezvládnu, ale trápila mě bolest hojící se rány a nepříjemná chuť v ústech. Než jsem tedy šla do práce, koupila jsem si 2 sáčky mentolových bonbonů. V 10 hodin si mě zavolala ředitelka a zkouška začala. Sypala jsem ze sebe znalosti a doplňovala je svými zkušenostmi. Spokojenost byla oboustranná. Následovala malá procházka po firmě a ukázka toho, co umím. Stále jsem mluvila a převalovala v puse bonbon.Vešly jsme do zasedací místnosti, kde čekali vedoucí oddělení, kteří nás sledovali ostřížím zrakem. Znovu jsem ze sebe začala chrlit své znalosti, když tu najednou cink...! Z úst mi vypadl bonbon a jako balónek doskákal doprostřed stolu, kde se zastavil před jedním z šéfů. Trapas! Všichni se na mě zkoumavě dívali a čekali, co udělám. Rychle jsem skočila a nacpala si bonbon do kapsy. Dál už jsem nevydržela zadržovat smích. S úsměvem jsem se začala všem omlouvat a vysvětlovat, že jsem po operaci zubu. Kolegové také už nemohli zadržovat smích a dali mu průchod. Pochopili mou situaci a začali mi nabízet své rady a zkušenosti od zubaře. Všechno dopadlo dobře, ředitelka ocenila především moje schopnosti. Mentolové bonbony mám ráda dodnes. Stále je nosím po kapsách a nabízím kolegům. A oni nikdy nezapomenou při poděkování připojit i šibalský úsměv. Renata, Brno