Můj příběh připomíná romantický film. Když mi bylo nádherných 14 let, seznámila mě kamarádka s Michalem. Vypadal, a on vlastně byl takzvaný "skejťák". Rozkrok kalhot měl až u kolen a vytahané triko na něm plandalo. Navíc ještě ty kolečkové brusle - no prostě hrůza! Časem se však mezi námi vytvořil úžasný sourozenecký vztah. Všichni naši známí nás stále dávali dohromady a říkali, že se k sobě perfektně hodíme a že bychom byli skvělý pár. Občas se jednomu z nás zachtělo s tím druhým začít chodit, ale pokaždé jsme oba uznali, že se známe natolik dobře, že by to prostě nešlo. Zažili jsme spolu a s celou partou opravdu spoustu nádherných chvil. Bohužel v prosinci roku 2000 šel Michal na vojnu. Po nějaké době odloučení měl přísahu a jeden náš známý mi nabídl, abych se tam jela podívat s nimi. Musím přiznat, že se mi moc nechtělo. Bylo pro mě velice těžké vidět Michala po takové době a pak zase na dlouho odjet. Nakonec jsem se známými přece jen vyrazila směr Kutná Hora. Moc jsem se těšila, ale na druhou stranu jsem byla nervózní, jako kdyby mě čekala nějaká těžká zkouška. Přijeli jsme do kasáren a tehdy se to stalo. "Věrko," uslyšela jsem. Když jsem se otočila, podlomila se mi kolena, rozbušilo srdce a zamotala hlava. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Cítila jsem něco, co jsem nikdy dříve neprožívala. Objala jsem Michala a vnímala, že jsem se do něj zamilovala až po uši. Ale on vůbec nic nepoznal a dál se vítal se svou rodinou a s přáteli. Na víkend dostal "opušťák" a já se mu po cestě domů snažila své city přiblížit. Ale Míša byl tak plný dojmů a radosti, že vůbec nic z mých náznaků nepochopil. O měsíc později jsme stanovali v indiánském "týpí". Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bylo 10. února 2001 a tenkrát jsem Míšovi všechno řekla. Už jsem nedokázala chodit kolem něj jen tak. Bohužel jeho reakce nebyla taková, jakou jsem očekávala. On mě prostě nechtěl a připravil mi tak obrovské zklamání. Nicméně všechno se změnilo ještě ten večer při indiánském večírku. Prožili jsme spolu nádhernou první noc. A co se stalo od té doby? Jednoduše to, co se stává nejen v pohádkách. Jsme spolu už 5 let a z toho 3 roky jako manželé. I my dva občas prolétáváme turbulencemi, ale přesto máme krásný vztah a já jsem vděčná, že mám takového muže, jako je Michal. Za všechno bych mu chtěla touto cestou moc poděkovat - za to, jaký je, za to, že je se mnou a jednoduše za to, že prostě JE. Strašně moc tě miluji, Míšo! Věra, Mladá Boleslav