2°C
Každý den slýchám od svého 3letého syna: "Já jsem velkej policajt!" Protože po Bořkovi staviteli máme teď doma policajta. Jako každé dítě se vžívá do svého zvoleného povolání a velice ho zajímá všechno, co je s profesí policisty spojeno. Tatínek mu koupil pouta, dětskou pistolku a atrapu vysílačky. Tu nedávno zapomněl u babičky, a tak byla jeho nejlepším vánočním dárkem objemná poštovní obálka s vysílačkou uvnitř. Z Lukáškova marťafonu (diktafonu) neustále zní: "Lukáš je policejní ředitel." Věta namluvená jeho tátou zní pořád dokola, a medvídci a různí plyšáci jsou neustále "velkým šéfem" zatýkáni a putují do vězení. Nedávno se mi stal při naprosto běžném nákupu v obchůdku nedaleko našeho domu pořádný trapas. Jako každé dítě, i náš Lukášek žadoní, že chce něco koupit. Tentokrát mi však tím, co se zrodilo v jeho hlavičce, vyrazil dech. A nejenom mně! Jakožto pozorný divák, který do detailů sleduje všechny televizní záběry z policejních zásahů, usoudil, že právě nastala příhodná doba, aby si takový zásah také sám vyzkoušel. Z ničeho nic se v obchodě rozkřičel na nakupujícího pána: "Luce vzhůlu! Vy jste něco ukladl!" Jednou rukou s pistolkou mířil můj drahý synek na překvapeného souseda a do své oblíbené vysílačky ve druhé ruce hlásil: "Haló, policajti? Mám plípad! Pijeďte si plo zloděje!" Obviněný soused byl rudý až za ušima a očividně nevěděl, co má dělat. A tak mi nezbylo, než zakročit - pánovi ze sousedství jsem se omluvila a Lukášovi domluvila. Ale stal se ze mě také tak trochu policajt. Při každém odchodu z domova teď syna podrobuji osobní prohlídce - kontroluji mu kapsy, aby nemohl provést další policejní akci. Lenka, Brno
