S Michalem jsem chodila něco málo přes rok. A musím říci, že ten rok byl plný dobrodružství, očekávání a poznávání něčeho nového. Byla jsem šťastná, ale moje štěstí vydrželo jen do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že jsem otěhotněla. Byl to pro mě nepopsatelný pocit - šok, ale zároveň touha s někým se o tu novinu podělit. Ale než jsem stačila tu novinku Michalovi říct, překvapil mě on tím, že má pro mě také novinku. Byla jsem napjatá, co to asi může být, přemýšlela jsem, jestli se nějak nemohl dozvědět, jak jsem dopadla u gynekologa, a tak trochu jsem se obávala, aby mi neřekl nějakou "jobovku". Zůstala jsem jako zkoprnělá, když přede mnou večer poklekl a požádal mě o ruku! "Hrozně dlouho jsem o tom přemýšlel a pořád jsem nevěděl, jak to mám udělat," slyšela jsem rozpačitá slova z jeho úst. Zmohla jsem se na pouhé "ano" a s napětím sledovala, jak on zareaguje na moji novinku o očekávaném miminku. A Michal byl doslova nadšený! Hned začal plánovat svatbu, s jejíž přípravou nám obrovsky pomohli jeho i moje rodiče. Ale čím víc se blížil den D, který jsme si naplánovali na 28. února 2004, tím víc stoupala moje nervozita a obavy. Napadlo mě dokonce, jestli on je skutečně tím nejvhodnějším, kdo je schopen vychovávat potomka... V den D jsem si ráno dala panáka na kuráž a pak už se všechno odehrálo tak, jak to na svatbách bývá - počínaje kadeřnicí, která mi vyrobila překrásný účes plný sponeček, přes dojemný obřad a svatební hostinu, až po bujaré oslavy v kruhu našich nejbližších. Asi půl hodiny po půlnoci jsme se odebrali do ložnice, abychom prožili svoji svatební noc. Za pomoci manžela jsem si svlékla šaty a pomalu si vyndavala sponečky z vlasů. Mezitím se svlékl i manžel a očekával mě na lůžku. Už jsem pomalu dokončovala "likvidaci" překrásného svatebního účesu, když vtom jsem uslyšela hlasité chrápání. Co to? Mého milovaného manžela přemohl spánek dříve, než mohlo k něčemu dojít. Ale nebojte se - ráno jsme si všechno vynahradili... V květnu se nám narodila krásná holčička Natálka, za kterou mu chci tímto poděkovat. Michal je totiž nejen výborný manžel, ale také báječný táta, který se o nás skvěle stará, a já doufám, že nám to spolu vydrží ještě dlouhá léta. Tatínku, máme tě moc rády! Alena Onderková, Veselá

---

Milé čtenářky, pokud se chcete podělit s ostatními o své životní příběhy - veselé, smutné, plné lásky či tužeb a očekávání - neváhejte a napište editorce Aleně Zvěřinové. Určitě jste zažily něco, co se s odstupem času může zdát až neuvěřitelné. Napište nám o tom do redakce. Zveřejňujeme jen příspěvky doplněné fotografií k příběhu, rodným číslem a adresou, abychom mohli autorkám poslat honorář 500 Kč za zveřejněný příběh. Pište na adresu: Blesk pro ženy, U Průhonu 13, 170 00 Praha 7, nebo e-mailem na: bleskprozeny@ringier.cz Obálku nebo e-mail označte heslem Příběhy.