Vždycky po Vánocích si dávám předsevzetí, že tentokrát to už opravdu bylo naposledy, kdy jsem nakupoval dárky až na poslední chvíli. Příště určitě začnu s nákupy už v létě, nejpozději na podzim! Jenže rok se sejde s rokem a já zase vidím v kalendáři, že už je opět 20. prosinec a já pořád ještě nemám pro nikoho žádný dárek... A nápady nikde! Takže jako obvykle koupím na poslední chvíli to, co právě v obchodech vidím, a pak loudím na manželce a dcerách vánoční papír, stužky a další ozdůbky, které jim zbyly, abych aspoň některé dárky krásně zabalil a vyzdobil. Na to si zejména dcery potrpí... Vloni jsem takto balil poslední dárek až na Štědrý den dopoledne. Všechno jsem hravě stihl, lehce poobědval, odpoledne si dopřál svižnou procházku na čerstvém vzduchu a pak už začala příprava štědrovečerní večeře a hlavně smaženého kapra s bramborovým salátem, kterého mám opravdu moc rád. Na poslední chvíli jsem před večeří začal shánět brýle, protože bez nich kostičky v kapříkovi sotva najdu. Jenže brýle nikde! Do hledání se daly i dcery, dokonce i manželka, která se ovšem s ohledem na přípravu večeře zapojila do pátrání jen slovně. "Kdy a kde jsi je měl naposledy?" No přece dopoledne, při balení dárků, v tom jsem měl naprosto jasno. Prohledali jsme zbytky balicího papíru, ale marně. Brýle nikde! Už jsem to viděl černě - na talíři uvidím kopec výtečného bramborového salátu, ale kapří kostičku ani jednu. Nakonec se nade mnou manželka slitovala, smaženého kapříka mi na talíři rozebrala a kůstky odstranila, abych se mohl beze strachu navečeřet. To vše samozřejmě za nemístného vtipkování dcer... A brýle? Ty se našly hned po večeři. Ptáte se, kde? Omylem jsem je přibalil k jednomu z dárků pro manželku. A myslím, že jsem měl mnohem větší radost ze znovu nalezených brýlí než ona z mého dárečku, i když to byla značková kosmetika! Ale tak už to u nás pánů prostě někdy bývá, že milé manželky? Jiří, Vysočina