Měla jsem za sebou jedno nevydařené manželství a pár vztahů, které za moc nestály. A tak jsem byla dlouhou dobu sama, i když okolo mě kroužilo dost mužů. Snad mi dělalo i dobře, že mě nemohou mít, pocit odmítání dlouhou dobu vyhrával na celé čáře. Až ve chvíli, kdy poslední z mých přátel našel lásku a nebylo s kým vyrážet na festivaly, do přírody atd., nastal čas na přemýšlení. Jednou jsem si koupila Annonci a začala se bavit schůzkami v restauracích při kafíčku. Myslela jsem, že tak získám pár nových přátel na vandry. Ale všichni chtěli mou lásku nebo tělo (nevím), které jsem jim neuměla nabídnout a snad ani nechtěla dát. Nejsem totiž tak jednoduchý člověk, vážím si sama sebe a mám svoje zásady. To mi vydrželo do chvíle, než jsem si koupila novou Annonci, zaškrtala v ní dvě desítky normálně znějících seznamovacích inzerátů a odložila ji na pozdější dobu. Můj syn ji však objevil a ukázal na jeden inzerát, abych na něj odpověděla. Já sice na jeho výzvy nereagovala, ale Jirka byl neodbytný a dožadoval se odepsání na inzerát, který sám vybral, tak dlouho, až jsem podlehla. Když jsem chtěla mít už konečně klid, vzala jsem telefon a napsala SMS: "Ahoj, já jsem Marcela. A jak říkají Tobě?" Vzápětí mi přišla odpověď, a tak jsme si začali vyměňovat esemesky. Druhý den se mě zeptal, jestli mi může zavolat, což se mi moc líbilo - to, že se mě nejdřív slušně zeptal. A pak následovala schůzka v Kolíně. Přišel si pro mě na nádraží, plný ostychu a nervozity. Následovala procházka přírodou, kde se osmělil a chtěl mě začít líbat. Ale já jsem ho odstrčila s tím, že je to na mě moc rychlé, aby nepospíchal. Je pravda, že nás to k sobě přitahovalo od prvního okamžiku, ale jak říkám: mám svoje zásady. Po zbytek dne jsme se k sobě jen tulili jako dvě kuřátka. Pak jsme se domluvili na další schůzce, on mě vyprovodil k vlaku a než se stačily zavřít dveře vozu, nečekaně mi dal velikou pusu na ústa. Ihned potom mi posílal jednu SMS za druhou, byl celý nadšený... A výsledek? Tento vztah nám výborně funguje už déle než 3 roky, i když je okolo nás spousta lidí, kteří nám nic radostného nepřejí, závidí a byli by nejraději, kdyby naši lásku rozvrátili. A tak jim chci vzkázat: uspořádejte si svůj život tak, abyste druhým nemuseli závidět a ubližovat jim. A mužům: "Není na světě takového osla, aby vzhlížeje se v potoce si nepřipadal býti koněm." Tímto končím své vyprávění o naší velké lásce a mužské ješitnosti. Marcela, Týnec nad Labem