Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Zataženo, déšť se sněhem 7°C

Kutíček

Kutíček je ten největší mazel na světě!
20. listopadu 2006 | 10:00

Jak se dostal do rodiny čtenářky BpŽ hluchý kocourek? A proč se jmenuje právě Kutíček? To se dozvíte v jejím příběhu

Před 5 lety se toulalo jedno odrostlejší kotě před domem mojí babičky. I když bylo špinavé a zablešené, okamžitě jsem ho vzala do náruče a celá natěšená jsem s ním utíkala k našim do obchodu. Tam jsem kotě posadila na pult a podívala se na rodiče stejným pohledem jako to ubohé, opuštěné kotě. Jenže odpověď zněla: "NE!" Musela jsem ho tedy odnést zpátky. Ale naštěstí má moje maminka zlaté srdce, a tak asi po dvou hodinách začala mít obavy, aby ho nepřejelo auto. Šli jsme tedy zpátky a odnesli si chlupáče domů. Háček byl ale v tom, že rozhodnutí znělo: vrátíme ho majiteli. Vyrobili jsme letáčky, vylepili je po okolí a zanedlouho se nám ozvala "majitelka" kotěte. Dokonce s sebou přinesla i údajného, stejně vypadajícího brášku. Měl ale modrá očka a byl o něco menší. Okamžitě se vrhnul na misku s kvalitním kočičím papáním (dvě kočky už jsme doma měli, takže jsme byli dobře zásobení). Zatímco my jsme se s uspokojením dívali, jak si ten drobeček pochutnává, paní zděšeně vykřikla: "Ježíši, vždyť je to pro něj škoda, stejně u nás kočka vydrží jen půl roku!" A tato věta se jí stala osudnou. Mamka paní vyprovodila ke dveřím a s výmluvou, že se ozvala ještě jedna majitelka, se s ní rozloučila. V duchu jsem se zaradovala: "Že bychom si ten bílý uzlíček nechali?" A opravdu, po chvíli maminka pronesla památnou větu: "To teda ne! Než abys musel jíst nějaký zkažený blafy, to si tě radši necháme." Je totiž největší "kočkomilka", kterou znám. Byla jsem štěstím bez sebe a hned jsem začala pro koťátko vymýšlet jméno. Přišlo nám ale divné, že Kutíček nereaguje na typické "či-či". Až jednou při luxování jsme odhalili, že je kocourek hluchý. Spokojeně spinkal na koberci, i když jsme hučící vysavač postavili přímo před něj. Vůbec nám to však nevadí. Sice neslyší, zato velmi dobře vidí, a tak jsme ho naučili jednoduchou znakovou řeč. A věřte nebo ne, ono to funguje! Když má Kutíček náladu, je to ten největší mazel na světě, ale umí taky pěkně zatnout drápky. Je to prostě anděl s ďáblem v těle. Ale je náš a nikdy bychom ho za nic na světě nevyměnili! Petra, Česká Třebová

Související články