2°C
Žijeme s dcerou v malém bytě, proto jsem se dlouho bránila tomu, abychom si do něj pořídily ještě nějaké zvířátko. Ovšem devítileté děvče na mě tak naléhalo, až jsem nakonec podlehla a v den jejího svátku svolila, aby si koupila křečka. Vydaly jsme se společně do nejbližšího Zverimexu, kde jsme vedle křečků obdivovaly spoustu dalších zvířátek. Klece s hlodavci byly naskládané na sebe, chlupáči po nás zvědavě pokukovali, jen jedna klec se nám zdála prázdná. Teprve při důkladném zkoumání jsme si všimly chundelatého klubíčka stočeného v koutku, které zřejmě vytušilo náš zájem, protože se o nás začalo živě zajímat, jakmile jsme je zpozorovaly. Ukázalo se, že to je sotva dvouměsíční mládě zakrslého králíčka. Bylo tak roztomilé, že jsme rázem zapomněly na křečka a domů jsme si vítězoslavně odnášely našeho Bobíka. Nyní už to jsou dva roky, co jsme si "kajdu", jak mu občas říkáme, pořídily. Je to náš věrný králičí přítel, který s námi dokonce občas cestuje. A musím kvitovat s povděkem, že nový kamarád moji dceru neomrzel, jak se někdy stává, a že se o něj opravdu poctivě stará. I pro mě je ten živý tvor účinnou antistresovou terapií. Když mi někdy není do zpěvu, vezmu si našeho králičího kamaráda a hladím ho po jeho hebké srsti. Pomáhá mi to zapomenout na různé trable. Člověk si pak uvědomí, že jeho život může být obohacený o zdánlivé maličkosti, které mu bohužel v každodenním shonu unikají. Proto se přimlouvám za všechny děti i zvířátka: pořiďte jim domácí mazlíčky a veďte je k zodpovědnosti za ně. Budou ji v životě tolik potřebovat! Taťána, Střední Čechy
