Jistě jste už někdy slyšela, jak někdo říká: "Jen ne do domova důchodců, tam mě nikdo nedostane!" Možná toho člověka dovedly k podobným vyjádřením špatné zkušenosti, ale já mohu potvrdit, že ne všechna zařízení tohoto typu jsou špatná, dokonce jsem v jednom takovém pracovala celých 25 let. Teď už jsem sama v důchodu. A právě o tomto místě bych vám chtěla napsat - moje dobrá zkušenost je spojená s domovem, kde prožívá spokojené stáří moje tchyně. V roce 1996 se její zdravotní stav zhoršil natolik, že musela být dlouhé 4 měsíce v nemocnici a pak ještě měsíc v LDN. Když se to dozvěděla moje nadřízená - vrchní sestra - řekla: "Vem babičku k nám do domova, budeš ji mít na očích." Jako zdravotní sestry jsme sloužily dvanáctihodinové služby, často i noční, takže jsem mohla být mamince svého muže opravdu často nablízku, a proto jsem neváhala. Bohužel, zdraví babičky se stále zhoršovalo. A zhoršilo se natolik, že jednou před Vánocemi mi vrchní sestra řekla: "Vezměte si babičku na svátky domů, možná to budou její poslední..." Bylo mi z toho moc smutno, ale přesto jsme všichni i s babičkou prožili hezké svátky. A za nějaký čas se stal zázrak - zdraví babičky se zlepšilo natolik, že dokonce začala chodit a pomalu se jí vracela i paměť. V roce 2004 jí bylo úžasných 90 let, které oslavila spolu s námi, ale pak ji zradila páteř. Nohy už ji neunesly, a tak se dostala na vozíček, i když jinak je fit. Letos v říjnu oslaví své 92. narozeniny! Myslím, že to všechno je zásluha především péče personálu a sester z domova, kde se o všechny klienty opravdu dobře starají. Doma bychom takovou péči určitě nemohli babičce dávat a ona by se tak požehnaného věku možná ani nedožila. Chtěla bych proto vzkázat všem, kteří mají o domovech důchodců předsudky: Nebojte se, existují i taková místa, kde se o klienty starají opravdu moc dobře! Stanislava, Malé Horky