5°C
Bylo to před 25 lety, když mě a mého muže pozval manželův bratr na prodloužený víkend do maďarského Siófoku. Děti jsme odložili k babičce a těšili se hlavně na vyhlášené místní trhy. Po příjemně stráveném víkendu jsme nakoupili a vraceli se spokojení domů. Cestou nám vyhládlo, a tak jsme se v Malackách rozhodli poobědvat. Jídlo bylo výborné. Při placení jsem podala manželovi peněženku, ve které bylo kromě asi 2 000 Kč také zlatý řetízek s přívěskem a tři zlaté prsteny. Na tu dobu docela slušný majetek! U auta na parkovišti nás čekalo překvapení v podobě dvou neodbytných slečen, které chtěly svézt směrem na Prahu a nedaly si vymluvit, že my u Břeclavi sjíždíme z dálnice. Moc nadšená jsem z nich nebyla, ale můj muž se švagrem už nakládali jejich bágly do kufru auta, že je svezeme alespoň kousek. Ujeli jsme pár kilometrů, když jsem zjistila, že postrádám peněženku. Manžel se mě nejprve snažil přesvědčit, že mi ji před hotelem vrátil, ale nakonec si vzpomněl, že ji položil na střechu auta, když nakládal zavazadla našich stopařek do vozu. Ihned auto otočil a uháněli jsme zpátky na parkoviště, ale tam samozřejmě na zemi nic nebylo. Co teď? Atmosféru v autě snad ani nemusím popisovat - vzduch byl tak hustý, že by se dal krájet... Vyjeli jsme zpátky na Břeclav. Když jsme se blížili k místu, kde manžel otočil auto, všimli jsme si, že u obrubníku cosi leží. Bylo to sice na poměrně rušném místě, kudy určitě denně projde hodně lidí, ale věřte tomu nebo ne - byla to naše peněženka! A s celým svým obsahem! Dodnes nechápu, že si jí tenkrát vůbec nikdo nevšiml a nesebral ji.
