3°C
Bydleli jsme v překrásné vesničce, blízko které se nacházejí zatopené břidličné lomy. V létě jsme se tam chodívali koupat, voda byla studená a hodně hluboká. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že mi lomy připraví leknutí, na které se nezapomíná. Mému synovi bylo asi 5 let, když se jednoho dne vypravil se svými kamarády směrem k lomu. Co přesně se tam tenkrát odehrálo, ví dnes jen můj syn a možná si to pamatuje i některý z kamarádů. Výsledkem bylo, že se kluci nahrnuli k nám do domu s očima navrch hlavy a uprostřed chodby stál můj syn - tedy spíš vodník! Byl úplně promočený, celý od trávy a vodních řas, no zkrátka vodní mužíček k pohledání. Leknutím ve mně hrklo, ani jsem pořádně nevěděla, jestli se mám zlobit nebo být ráda, že mám kluka sice jako příšeru, ale živou a zdravou! Kluci začali jeden přes druhého vyprávět, že syn lezl po skále nad lomem, aby tam natrhal jahůdky, ale uklouzl a spadl do jezírka. Kamarádi ho vytáhli a odvedli domů. Honem jsem ho dala do vany s teplou vodou a pořádně ho vykoupala. Neodpustila jsem si ale výčitky: "Cos v tom lomu proboha vyváděl?!?" Chlapcova odpověď mě úplně odzbrojila: ,,Mami, chtěl jsem Ti natrhat jahůdky, abys měla radost." No uznejte sami, že po takové odpovědi už jsou veškeré výslechy úplně zbytečné...
