S Marcem jsem se seznámila v Itálii, byla jsem tam s kamarádkami na dovolené. Poprvé jsme se potkali na pláži, kde za svého bratra prodával kokosy. Pak jsme se vídali denně, pracoval jako údržbář v hotelech "LAGO", kde naše parta bydlela. Původně 7denní dovolenou jsem si kvůli Marcovi prodloužila, zamilovala jsem se až po uši. Fascinovaly mě jeho uhrančivě tmavé oči, černé kudrnaté vlasy a opálená vytrénovaná postava...Také on se do mě zamiloval a přemlouval mě, abych zůstala a našla si v Itálii práci. Ale já jsem měla v Česku rodinu, práci, přátele... Pak jsme si dopisovali a telefonovali, během roku mě Marco navštívil. Tentokrát jsem já jemu ukazovala krásy naší země. Představila jsem ho i rodině, které se moc líbil.Asi měsíc po jeho odjezdu jsem zjistila, že s ním čekám dítě. Hlavou se mi honila spousta věcí - jak to zvládnu, co bude s mojí prací a hlavně: jak zareaguje Marco. A když jsem za ním přijela, abych mu tu novinu sdělila osobně, celý se rozzářil, objal mě a opakoval, jak je šťastný a že se musíme rychle vzít. Souhlasila jsem, že se za něj provdám a budu žít v Itálii. Vzali jsme se o 2 měsíce později v Praze. Do té doby jsem poznala jeho rodinu a připravovala se na stěhování do Itálie, kde pro nás Marco našel byt. Ale prosadila jsem si, že dítě se narodí v Praze. Asi měsíc po narození syna Mariana jsme odjížděli do Itálie natrvalo. Zpočátku bylo všechno harmonické. Manžel slušně vydělával a často jsme jezdili na výlety. Víkendy ve Francii, Švýcarsku a v Rakousku byly samozřejmostí. Zkrátka žilo se nám dobře a vesele. A když jsem zjistila, že jsem opět těhotná, byli jsme ještě šťastnější. Naše dvojčátka - Ornella a Luciana - se narodila v Římě, na přání mého manžela. Bohužel právě jejich narození obrátilo naše manželství naruby. Lékaři totiž zjistili, že Ornellka je slepá a částečně ochrnutá. Byl to pro mě sice šok, ale nejvíc mě mrzelo, že Marco ji ani měsíc po porodu nedokázal pochovat. Jako by se jí štítil... Bohužel, stejně se chovala i jeho rodina. Marco dokonce navrhoval dát Ornellu do ústavu! Rozhodně jsem nesouhlasila!!!Proto jsme se rozvedli. Oba jsme se sice pořád měli rádi, ale přestali jsme si rozumět. Rozešli jsme se jako dobří přátelé a dohodli se, že já budu žít s dětmi v našem domě v Itálii a on se odstěhuje do podnájmu. Dnes je nejstaršímu Marianovi 7 let a už chodí do školy. Umí italsky i česky a na své sestřičky nedá dopustit, zejména na Ornellu, kterou neustále opatruje. Čtyřletá dvojčata chodí do stejné školky. I když je Ornella jiná než ostatní děti, všichni ji berou za sobě rovnou a mají ji rádi. Ovšem Marco k Ornelle dosud nenašel cestičku, pořád se jí bojí, přestože jinak děti moc miluje. Ani on, ani já jsme si nové partnery dosud nenašli. Možná se k sobě jednou vrátíme. Moc bych si to přála, ale Marco by musel změnit svůj vztah k Ornelle. Takže uvidíme! Ivana, Ariosto