8°C
Dovolená, kterou jsme trávili s přáteli, probíhala po celou dobu v klidu. Poslední den pobytu se manžel s naším známým chtěli ještě naposledy potápět. Jeli ráno do městečka, odkud vyráželi s instruktorem na člunu na moře. Potápěli se, den ubíhal v poklidu. Když se vraceli, cosi proletělo kolem skupinky sedící vzadu na člunu a spadlo to do moře. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Najednou však manžel s hrůzou kouká na prázdné místo, kde původně visely jeho kraťasy s 300 EUR v kapse. Druhý šok byl ještě horší: v kapse zmizelých šortek měl i klíčky od auta! Následovala pátrací akce, ale nic se nenašlo. Namísto toho, aby se vrátili autem, přivezl oba chorvatský instruktor. Když jsem zjistila příčinu jejich bledého křečovitého výrazu, pokusil se o mě hysterický záchvat. Pouhý den před odjezdem jsme byli i s dětmi 1 000 km od domova s nedobytným autem a úplně bez peněz. A jak to dopadlo? Jeden z českých potápěčů zavolal svému kamarádovi, který se právě chystal na dovolenou do Chorvatska. Ten počkal, až mu náhradní klíčky od našeho auta doveze manželův bratr přes celou republiku a pak je přivezl nám. Nejvíce nás překvapilo, že ty dva dny, kdy jsme čekali na rezervní klíčky, nás nechal pan domácí bydlet zadarmo. Asi jsme museli být tak vyplašení, že zapomněl na zásady podnikání. Jiřina, Jaroměř
