Asi jako každá malá holčička, i já jsem toužila být zpěvačkou. Idolem 80. let byla Hanka Zagorová, které jsem se chtěla podobat. Nebyla sice krásná jako dnešní mladinké zpěvačky, ale vyzařovala jakési vnitřní kouzlo. Své písničky žila, snad i proto získala od přátel přezdívku "Písnička". A tak jsem si od spolužaček sehnala texty písní a hned po příchodu ze školy namísto učení zapnula magneťák a se švihadlem v ruce jsem nacvičovala před zrcadlem Duhovou vílu. Léta plynula a já už dávno odrostla dětským střevíčkům. Avšak touha zazpívat si po boku někoho slavného sílila. A štěstí se na mě konečně usmálo. Právě se rozjížděl pořad DOREMI, kam hledali prosté zpěváky z ulice. Přihlásila jsem se mezi prvními, aniž jsem přesně tušila, co všechno obnáší stát před kamerou. Zaslala jsem komisi pár písniček. Toužila jsem zazpívat některou od Hanky, avšak nakonec mi byla doporučena píseň "A ty se ptáš co já" z repertoáru Heleny Vondráčkové, protože "Zagorek" už měli hodně. Hned mě uvítal princ z pohádky Pavel Trávníček a já se vznášela jako v nebi. Vždyť na Popelku jsem šla do kina snad tisíckrát, abych HO viděla. Rozsvítily se kamery a mě ovládla nervozita. Naštěstí vše byla jen zkouška. O přestávce jsem si musela dát panáka. Na pódium jsem vstoupila ještě dvakrát a pak už se jelo naostro. Hudba ještě nezazněla a já se rozezpívala. Hudba začala hrát a já zmlkla jako kostelní zvony na Zelený čtvrtek. Na pomocné obrazovce sice běžel text písně, ale já na ni špatně viděla. A tak jsem si některá slova vymýšlela, až jsem vlastně zpívala o sobě. Přítomní diváci slzeli smíchy a já vše dokonala tím, že když ke mně přišla Sabina Laurinová, zeptala jsem se, kde zůstal Pavel. Reputaci jsem si zachovala snad jen svou pěkně prořízlou pusou. Bodů jsem sice moc nedostala, ale hezky jsem si popovídala se svým princem z pohádky. Pořad nakonec sestříhali ze všech mých ponejvíce zkouškových vystoupení, abych se vůbec dala odvysílat. Zůstala mi kazeta a veselá historka. Dnes už nevím, zda bych do něčeho takového šla. Říká se, nikdy v životě neříkej nikdy. A tak uvidíme. Vždyť užít si pár hodin slávy člověka povznese. VLAĎKA, Příbram