4°C
Čekám miminko a moji rodiče i manželova maminka rádi vzpomínají na to, jaké to bylo, když jsme byli já a manžel malí. Co jsme všechno vyváděli, co jsme nejedli či naopak baštili, co jsme rozbili, kam všude vlezli... Musím říct, že buď moje mamka na to horší zapomněla, nebo byl můj manžel Honza opravdu velký rošťák. Při jedné takové návštěvě došlo i na prohlížení fotek z dětství. Moje maminka si se zájmem prohlížela malého Honzíčka a nad kupou fotek povídá: "A přitom by to do něj nikdo neřekl. Takový to byl milý, kulaťoučký blonďáček." Pak se obě maminky podívaly směrem k Honzovi a jeho maminka jen pokývla hlavou a dodala: "No, a dnes už je jen kulaťoučký..." Všichni jsme se s chutí zasmáli. Jen ne náš Honza. Ten měl ke své mamince poznámky. Ale ta mu to vrátila s tím, že kdyby neměla smysl pro humor, tak už by byla dávno asi v blázinci. e pravda, že některé historky z manželova dětství mě trochu děsí, a tak doufám, že náš tvoreček, který se teprve narodí, bude víc povahově po mně než po svém otci. Jinak bych si příštích dvacet let moc klidu neužila. PAVLA, Brno
