5°C
V můj svatební den mě probudila maminka se slovy: "Vstávej, nebo zaspíš i svou svatbu!" Vyskočila jsem z postele a dala se do příprav. Obřad se obešel bez překvapení a pak jsme se pomalu přesouvali do restaurace na slavnostní oběd. Najednou mě zavolal číšník, že mám telefon, že prý mi chce někdo poblahopřát. Šla jsem do kuchyně a kuchař mi hned hlásil, že volající nevydržel čekat a sluchátko zavěsil. Prosil mě, že když už jsem tam, ať si jdu zkontrolovat dorty do sklepa. Šla jsem tedy s ním. Sotva jsem do sklepa vlezla, dveře se zaklaply a v zámku zarachotil klíč. "Co to má znamenat? Otevřete!" křičela jsem. Hrozně jsem se bála. Po chvíli jsme slyšela svého otce, jak volá moje jméno. Zachránil mě. S manželem jsme odjeli z hostiny dříve, protože jsme odlétali na svatební cestu. Po návratu jsem se hned ptala rodičů, jak vše dopadlo. Při vyprávění mého otce mě polilo horko. V hotelu, kde byla oslava, bydleli kejklíři a hned poté, co jsme odjeli, nabídli svatebčanům předvést představení s hady. Po zhlédnutí fotek jsem si uvědomila, že rekvizity na fotkách jsem viděla už když jsem byka zamčená ve sklepě - i ty koše, kde byli hadi! "No, to snad ne?!" zaječela jsem. "Ještě, že jsem se nedostala k tomu, abych začala otevírat koše, to by byl manžel rázem vdovcem - pouhou hodinu po obřadu!" JARMILA, Olomouc
