Máme doma kočičku. V moudrých knihách se píše, že kočky jsou svéhlavé. S tím musím souhlasit. Ta naše je ale jinak svéhlavá. Je paličatá a nesouhlas projevuje značným podrážděním. Veterinář jednou řekl, že ji máme kříženou s tygrem. Náš čtyřnohý tvor se k návštěvám a cizím lidem chová nespolečensky. Nejenže se nebezpečně naježí a zasyčí, ale nikdo neví, kdy od šelmy chytne dobře mířenou facku. No "mazlíček" k pohledání! Ale ke stálým členům domácnosti se chová mile, přede a je přítulná. Má však ještě jednu nectnost: je držkatá! Člověk úplně vidí na obličeji svého čtyřnohého miláčka všeříkající výraz: "Jak takhle chytrézvířátko může mít tak blbé páníčky?" Když něco provede a peskujeme ji nebo odněkud vykážeme, jde a místo normálního "mňááááááu" slýcháváme takové krátké a rychlé: "mňa, mňa, mňa, mňa, mňa." Škoda, že to nejde přesně přenést dopsaného slova! Jednou přišla kamarádka a kočku jsem právě vyháněla ze skříňky s nádobím. Šelmička opět drze odmluvila "mňa, mňa, mňa, mňa, mňa" a odkráčela uražená neznámo kam. Kamarádka se začala smát: "Víš, že tě ta kočka právě poslala do pr...?" Koukala jsem nechápavě. "Tak poslouchej," říkala. Poslouchala jsem a slyšela: "mňa, mňa, mňa, mňa, mňa." Nechápala jsem. Tím, že kočka s námi žije, slýcháváme ji mňoukat denně, a tak nám to nepřišlo, ale kamarádka to odhalila. Počet slabik ve větě "Jdi do pr...." přesně souhlasil s počtem kočičích mňouknutí: "mňa, mňa, mňa, mňa, mňa." Když se manžel vrátil z práce, povídám mu, co naše sladká a mazlivá kočička zase prováděla a na co přišla moje kamarádka. Nevěřil, dokud se nepřesvědčil, a to ve chvíli, kdy kočku odháněl od své večeře. Já už čekala, kdy spustí kočičí nadávání. Číča slézala dolů, opět uražená, ze stolu a žbrblala si to své: "mňa, mňa, mňa, mňa, mňa." "Slyšíš?" ptala jsem se svého muže. "Jo, slyším," odpověděl a koutky úst mu cukaly smíchy. Ještě jsme kočičí nevychované nadávání předvedli dětem a konstatování bylo jasné a výstižné: máme držkatou kočku! IRENA, Blovice