Náš pětiletý syn se oženil. Ve školce a s veškerou parádou, čiperná nevěsta obstarala i svatební oznámení. Ani slavnostní oblečení z kostýmů, původně použitých na živý betlém při vánoční besídce, nechybělo. Sama jsem to navlastní oči neviděla, protože rodiče na svatbu pozváni nebyli, o to víc jsem zírala na učitelku, která mi o tom vyprávěla. A nezůstalo u jediného překvapení! Můj syn se od té doby neustále dožaduje svatebního daru. Původní přání - pirátskou loď - záhy vystřídala prosba o zakoupení páru Barbie a Ken, aby si každý z novomanželů mohl nosit do školky jednoho. Kdo kterého, to zatím neupřesnili. Ovšem naprosto jasno mají v tom, že po svatbě se nastěhují k nám a my rodiče prý máme zůstat v klidu - stačí jim jedna postel dohromady. Úplně mě dorazilo synovo doporučení, že by bylo dobré, kdybychom k nám domů pozvali její rodiče, abychom prý se poznali - a hlavně - abychom domluvili podrobnosti, jak novomanžele zajistit. "Oni prostě myslí na všechno!" užasla jsem nad rozhledem našich předškoláků. Svatební obřad si vystrojili v pátek a celý následující víkend náš syn strávil velmi úpěnlivými prosbami, aby se nevěsta co nevidět nastěhovala k nám, doprovázenými i slzami. Jejich proud zesiloval vždycky, když se vůči přítomnosti třetí osoby v dětském pokojíčku rezolutně ohrazoval osmiletý "švagr". Nakonec se ženich přiklonil k variantě, že se tedy nastěhují k nevěstě, stýskat se nám rodičům prý nebude, protože nás občas budou navštěvovat. Na druhou stranu prý můžu být ráda, protože nám ubudou starosti s voděním chlapce do školky a ze školky. Syn je podle všeho žárlivý, protože teď velmi intenzivně řeší, zda se jeho manželství nemůže "zkazit" (když jsem se zajímala, co má syn pod tímto označením na mysli, dozvěděla jsem se, že přece: jestli se jeho žena teď nemůže líbat s někým jiným). Nicméně, opačně to asi neplatí, protože sotva nevěsta odjela na hory, syn po několika dnech truchlení pravil, že se na nějaký čas rozvede a vezme si do doby návratu nevěsty jinou holčičku, protože bez partnerky prostě nemůže být! A tak už od jeho pěti let doma řešíme jeho manželské krize. Raději ani nepřemýšlím o tom, co nastane, až bude v pubertě. A co teprve, až vyroste?!? Anna, Praha