Je to téměř 11 let, co se odehrála tato příhoda, ale věřte, že ještě dnes ji mám v živé paměti. Čekali jsme s manželem narození prvního potomka. Do poradny jsem docházela každodenně, protože lékařka říkala, že se to maličké narodí už brzy, možná zítra... Jako každý večer, i v to úterý jsme se s manželem uložili ke spánku, popřáli si sladké sny, pozdravili naše ještě nenarozené děťátko, a usnuli jsme.V noci jsem se probudila s nepříjemným pocitem. Co se stalo? Ležela jsem v něčem mokrém. Vzápětí mi došlo, že mi "praskla voda". No, to je nadělení! "Taky to mohlo vydržet až do rána," pomyslela jsem si. "Miláčku, praskla mi voda, musíme něco dělat!" Po těchto slovech se muž rozespale rozhlédl, pak se zvedl z postele a šel do kuchyně. Tam chvíli setrval a odešel do koupelny. Po chvíli se vrátil, zase ulehl do postele a zamumlal: "Spi miláčku, všechno je v pořádku, zkontroloval jsem všechny kohoutky a voda nikde neteče." Bylo mi jasné, že se musím o všechno postarat úplně sama! Zavolala jsem do porodnice, popsala jim situaci a dozvěděla se, že mám být klidná a čekat na sanitku. Tašku jsem měla sbalenou už několik dní, a tak stačilo jenomse obléct a čekat na příjezd "záchranářů". Byla to jen chvilka, když se ozvalo dlouhé, nepřerušované zvonění. Sanitka byla před domem a v ten stejný okamžik se probudil i můj muž. Vyděšený z toho, co se děje, si v rychlosti oblékl tričko, nasoukal se do kalhot a doprovázel mě do porodnice. Tam mu sestřičky poděkovaly za to, že se o nastávající maminku tak hezky postaral a doporučily mu, aby se vrátil domů. Čekání to bylo hodně dlouhé, naše dcera se narodila až o dva dny později. Po této zkušenosti jsem dospěla k názoru, že muži, ač bytosti úžasné a v některých případech i velmi praktické, jsou někdy zcela nepoužitelní a zbyteční. Popravdě ale musím přiznat, že tato historka rozesmála už hodněnašich známých a přátel a že od té doby, co se stala, bylo a je možné se na mého muže spolehnout naprosto vždycky a ve všem.