2°C
Vdávala jsem se mladá a cítila jsem se šťastná, ale až odstupem času jsem si uvědomila, co je pravé štěstí. Po dvou letech se nám narodil syn. Vše šlo výborně, proto jsme se rozhodli i pro druhé dítě. Otěhotněla jsem bez problémů a těšila se na druhého potomka. Termín jsem měla v červnu. Při jedné z posledních prohlídek mi paní doktorka udělala vyšetření srdečních ozvů dítěte. Sestra mě připojila na přístroj a dívala se na monitor. Ale hned zavolala paní doktorku, která se mě zeptala, zda cítím pohyby děťátka, že se na monitoru nic nezobrazuje. V tu chvíli mě vyděsila k smrti, miminko jsem cítila a hned jí to řekla, ale ona na mě vyrukovala s tím, že musíme ihned ukončit těhotenství a vyvolat porod. Během pár minut jsem už ležela na operačním sále a čekala na anestezii. Usnula jsem a po probuzení mě čekalo několik nejhorších minut v mém životě. Nevěděla jsem, zda je moje dítě v pořádku. Ihned jsem zvonila na sestru a ta mi už přinášela zabalené brečící klubíčko. V tu chvíli jsem cítila to "pravé" štěstí. Ani po všech vyšetřeních nepřišly na to, co se stalo. Ale lékař mi oznámil, že jsem měla štěstí, že jsem ten den šla do nemocnice. Nikdy předtím jsem si neuvědomovala, že skutečné štěstí je moje zdravá rodina a zejména moje děti. ZUZANA, Plzeň
