5°C
Všechno začalo na konci loňského října. Poprvé v životě se mi stal úraz, kvůli kterému jsem dostala na nohu "ozdobu" zvanou sádra a k tomu dvě berle. Tato situace mi notně zkomplikovala život. Doma máme dvou apůlletého raubíře a manžel musel v té době odjet na 14denní služební cestu. Ještě, že máme "zlatou" babičku a dědu, kteří nám pomohli toto období zvládnout. I když náš chlapeček dříve spával ve své postýlce, využil situace a začal se mnou spát v manželské posteli. Já neměla sílu ho se sádrou na noze přenášet do postýlky, když usnul, a tak jsem neprotestovala. Ale ten večer, kdy se měl manžel vrátit, jsem spícího Míšu přesunula na jeho lůžko. Tatínek se vrátil domů okolo půlnoci a lehl si do své postele. Michálek se k ránu probral a už se stěhoval k nám. Lehl si doprostřed mezi nás a začal mě v polospánku ručičkou hladit. Asi se chtěl přesvědčit, že není sám. Najednou se v pološeru podíval na druhou postel, kde ležel manžel, a překvapeně povídá: "Tady někdo leží! Mámo, seš to ty?" Ta jeho otázka mě tedy dokonale probrala a rozesmála. Vyřídilku má ten náš chlapeček na svůj věk opravdu dobrou. Díky jeho hláškám si často procvičujeme bránice. A těmi čtrnácti dny, kdy jsem ze svých zásad slevila, jsem zajistila do naší manželské postele rezervaci pro dalšího nocležníka, kterému se do své postýlky už vůbec nechce. PETRA, Rychnovsko
