10°C
Před čtrnácti lety jsem byla v době zimních prázdnin se svou dcerou na dovolené ve Zlatých horách v jednom rekreačním zařízení. Vzala jsem s sebou ještě dvě své kamarádky s dětmi. Hned po ubytování jsme vyrazily s dětmi ven na sníh. Klíče od pokoje jsem si dala do kapsy. Koulování a válení ve sněhu nebralo konce. Po návratu jsem však zjistila, že klíče od pokoje nemám. Vydaly jsme se hledat je, ale nic jsme nenašly. Vyrazily jsme tedy s kamarádkami na lyžích podél silnice, abychom se ještě jednou poohlédly, kde by mohly být. Jakmile jsme se rozjely, nabraly jsme rychlost. Ale moje kamarádka neuměla zabrzdit a zapíchla se hlavou rovnou do sněhové závěje. Mávala lyžemi ve vzduchu a já jsem se snažila ji vyprostit. Právě jel okolo nás autobus,který zastavil a řidič vyběhl ven, aby nám pomohl. Všichni cestující z nás měli náramnou legraci! A my, když se nám povedlo kamarádku ze sněhového zajetí vyprostit, jsme se potom jen modlily, abychom někoho z toho autobusu po celou dobu pobytu nepotkaly. RADKA, Olomouc
