14°C
Mojí dcerce bylo asi pět nebo šest let, měla svůj pokojíček, ale když manžel odjel na služební cestu, tak se vždycky na noc nastěhovala ke mně do ložnice. Samozřejmě mi to bylo příjemné, večer před spaním jsme si povídaly a četly a v noci se ke mně občas tiskla. To zná asi každá máma. I její probuzení po ránu probíhalo příjemně. Ovšem, když se manžel vrátil, bylo zle. Malá odmítala vyklidit dobyté území a vrátit se zpátky do své postýlky. Vysvětlovala jsem jí, že už je velká na to, aby s tatínkem a maminkou spala v posteli, že to mohou jen malá miminka a větší děti už mají svou postýlku. Na to mi ale dcerka logicky namítla: "No jo, ale vy s taťkou máte jednu postel dohromady a spíte v ní taky dva!" Velmi rychle jsem téma toho rozhovoru tenkrát odvedla jinam, ale dcerka s námi spala v posteli ještě pár dní, než si sama uvědomila, že chce být raději v té své.
