Když bylo mojí dceři asi patnáct let, nastalo parádivé období. Oči si musela namalovat, i když šla vynést odpadkový koš. Módu "honila" s takovými doplňky, jako jsou kroužek v nose, tetovací obtisky a nehty nalakované černě. V té době si oblíbila účes s loknami. Kromě různých druhů natáček nejčastěji používala kulmu. Kvůli úpravě vlasů a líčení byla ochotná si přivstat i o dvě hodiny! Tak to bylo i v den, kdy začínala studovat na střední škole. Na slavnostní zahájení školního roku byli pozváni i rodiče, šla jsem jen já, protože manžel byl v práci. Po hodině v koupelně jsme měly obě co dělat, abychom stihly autobus do sousedního města. Při přestupování dcera zděšeně vyhrkla: "Jé, mami, já jsem asi zapomněla vypnout kulmu!" Na přemýšlení nám moc času nezbývalo, lidé už nastoupili do autobusu, a tak jsme se musely bleskově domluvit. Dcera pojede na zahájení školního roku sama a já od své kamarádky zavolám dědovi, aby se došel do našeho bytu podívat, jestli je všechno v pořádku. Později mi řekl, že kulma byla pořádně rozpálená. Bylo velké štěstí, že nic nechytlo, protože kousek od kulmy viselo na šňůře usušené prádlo. Do školy za dcerou jsem jela dalším autobusem, ale dorazila jsem do tělocvičny až ve chvíli, kdy slavnostní zahájení školního roku končilo. Po této zkušenosti jsem při odchodu z domu i večer pro jistotu kontrolovala, jestli je kulma vypnutá. Dlouho ji dcera nezapomínala vypínat, a tak jsem polevila v ostražitosti. A jednou v noci se mi to nevyplatilo! Šla jsem na WC a pro jistotu jsem vešla i do koupelny, abych zkontrolovala kulmu. Ještě v polospánku jsem rukou sáhla na poličku a zařvala jako tur! Sevřela jsem totiž v ruce kulmu, která byla zapnutá několik hodin! Tento test bych nikomu nedoporučovala... Od té doby jsem kontroly prováděla opatrně a jelikož jsme nevyhořeli, asi i důsledně. Dcera také začala být časem méně zapomnětlivá a kulmu už většinou vypíná.