Neděle 20. září 2020
Svátek slaví Oleg, zítra Matouš
Polojasno 22°C

Krutý osud úřednice z Mostu: Přišla o dceru, teď i o práci!

28. srpna 2011 | 10:13

Když zemře dítě, je to strašná tragédie. Člověk se však musí vzchopit a žít dál. Spásou může být i práce. Tak tomu bylo i u úřednice mosteckého magistrátu Blanky Drdové (36). Její dcera Natálka (†14) zahynula loni při automobilových závodech v Berouně, když ji zabil závodní vůz, který vylétl z tratě. Práce pomohla paní Blance z nejhoršího. Nyní však utrpěla další ránu. Dostala z práce vyhazov.

Že je žena zase úplně na dně, řekla Blesku její matka Blanka Drdová (59). O rozhodnutí Rady města Mostu měla jasno. „I kdyby měli důvod, jakože ho nemají, je to nelidské,“ řekla. Myslí si, že dceru mohl zaměstnavatel v tak těžkém období podržet, a ne jí dokonce osobní tragédii přičítat v neprospěch.

„U své přímé nadřízené jsem byla na seznamu těch, kteří mají zůstat. V práci jsem nic neošidila. Na pasové agendě dělám deset let. V oboru osmnáct. Svou práci znám,“ řekla mladá žena. Hlavním důvodem k výpovědi je podle ní skutečnost, že dosud nepřekonala trauma ze smrti dcery a musí stále docházet k psychiatrovi. „Kolega z odborů mi donesl, že těm, co rozhodovali, vadí, že bych se mohla psychicky zhroutit, a to prý nepotřebují,“ tvrdí žena. „Na konzultace k lékaři chodím odpoledne, jednou za měsíc. V práci se můj osobní problém nepromítl. Při práci jsem zapomínala. Dali přesto přednost méně zkušeným,“ cítí křivdu paní Blanka. Kolega odborář, od něhož čekala podporu, reagoval prý alibisticky. „Kdybych řekl, co si myslím, vyletím taky. Vyjadřovat se nemohu,“ poznamenal.

A jaký je postoj Magistrátu města Mostu? Stejně neosobní jako přístup k Blance Drdové. „Na magistrátu probíhají organizační změny, v jejichž rámci se řeší rušení funkčních míst, ne konkrétní pracovníci,“ odpověděla suše mluvčí radnice Alena Sedláčková.

Paní Blanka se ale nehroutí. „Nějak se s výpovědí poperu. Mohli se ale zachovat lépe. Teď bych jejich pomoc potřebovala,“ říká.

Tragédie: Dívka zemřela při závodech aut!

Autor: Helena Lacinová, evakk