Novou televizi jsme ovšem sehnat nemohli. A díky tomu vznikla tato historka.

Já, jelikož jsem byla zaneprázdněná maturitou, jsem seděla večer u sebe v pokoji a otec šel k babičce. Před několika dny udil, a tak měl před sebou ještě hodně práce s uklízením. Naše maminka se tedy uvelebila před televizorem a čekala, co pěkného budou večer dávat. Jenže co se nestalo. Přístroj trochu zajiskřil a obraz se nadobro ztratil. „Nu což,“ řekla si naše mamča. Televizi vypnula a šla si udělat kafe do kuchyně. A jak tak seděla, viděla za sklem dveří, že se v obýváku svítí. Volala tedy na mě, ať televizi nepouštím, že nám už asi dosloužila. Sice mi bylo divné, proč mě upozorňuje na něco, co nedělám, ale protože jsem byla zabraná do učení, tak jsem to už víc neřešila.

Po chvíli se ozval křik z chodby: ,,Hoříme, hoříme!“ Nastala velká panika. Maminka sice televizor vypnula, ale nevytáhla ho ze zásuvky. A pěkně se jí to vymstilo, tedy nám všem. V tom samém okamžiku vešel do dveří táta s uzeným v ruce a ptal se nás, proč tady ječíme jako Viktorky. Když ale viděl, jak se valí dým z obýváku do chodby, tak usoudil, že televizi už není pomoci a co shoří, neshnije...

Ještě štěstí, že televizor byl jen na konferenčním stolku. Shořely s ním tedy „pouze“ ten stolek a garnýž se záclonou. Jenže zbytek domu to schytal taky. Všude byly zdi tak začouzené, že to vypadalo, jako bychom právě malovali, ale načerno. Taťka doutnající televizor popadl a vyhodil oknem ven. V té době už měl k své původní podobě opravdu hodně daleko. Spíš připomínal škvarek z umělé hmoty.

Mamka začala plakat z toho, jaké nás to potkalo „neštěstí“. Později jsme se jí ptali, na co se to chtěla vlastně ten večer dívat. Prý na Večerníčka, Jak Jája a Pája udili! Rozhodně o nic nepřišla, protože vyuzené to doma bylo fest.

Čtenářka Taťána

Teď už mají rodiče samozřejmě televizor daleko lepší.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM