2°C
Tereza Slancová studuje taneční konzervatoř a plánuje standardní budoucnost generace 21. století – vysokou školu, zajímavou práci a možná i život v cizině.
Má havraní vlasy a tmavé oči. Štíhlou linii si udržuje každodenní dřinou, takže se na schůzce s chutí pouští do řízku s bramborovou kaší.
"Víš, všechno je v hlavě," řekne. Pak natáhne ruku do strany: "Podívej, a teď si řeknu, že tu ruku chci mít delší." Vznosně, jemně prolomí prsty jako baletka, vytáhne se z ramenního kloubu a konečky prstů sáhnou ještě o pět čísel dál od vzduchu. "A je to. Jenže to je balet, víš, tam už sto let dělají tytéž pohyby. Nemáš šanci to změnit, improvizovat, vyjádřit se. Proto miluju moderní tanec, tam je možné všechno."
Škola je dřina
Škola, kde Tereza studuje, je zaměřena na improvizaci a kreativitu a navazuje na odkaz slavné tanečnice z počátku 20. století Isadory Duncanové.
"Od pěti let jsem dělala balet, ale spíš jako koníček, dvakrát týdně. V páté třídě jsem chtěla jít na školu s baletním zaměřením, ale nelíbilo se jim, že mám krátký krk a že mamka má větší prsa – při hodnocení budoucí postavy baletky se totiž přihlíží ke genetickým dispozicím. Nevzali mě určitě i jiných důvodů. S odstupem času jsem za to byla ráda – baletky brzy končí kariéru a jsou úplně zničené."
Tereza v patnácti začala studovat konzervatoř, kde není důležité baletní tělo, ale to, co je v tanečníkovi. "V tanci vypovíš, jaká jsi osobnost, jaké máš charisma, kouzlo."
Letos ji čeká maturita ze sedmi předmětů a vlastní taneční maturitní představení. Ve škole tráví čas od rána do pěti až šesti do večera, někdy – včetně cesty z Dobříše do Prahy a nazpátek – tráví mimo domov až 13 hodin.
Amerika
"Těsně po sedmnáctých narozeninách jsem se rozešla se svou první láskou. To ve mně ještě víc nabudilo pocit, že chci někam odjet. Dlouho jsem toužila po cestě do zahraničí, naučit se jazyk, poznat nové lidi. Škemrala jsem a hádala jsem se s mámou."
Přání se Tereze splnilo rychle. Dostala nečekanou příležitost absolvovat desetiměsíční výměnný pobyt se studiem, ale musela všechno vyřídit do 14 dnů.
"Bylo to všechno tak rychlé, že až v letadle mi došlo, že odjíždím na rok tisíce kilometrů daleko od domova, že to není výlet a že se nevrátím za 14 dní."
Neuměla jsem ani slovo
Tereza v září nastoupila do školy v Arkansasu a prvních šest neděl jen seděla v lavici.
"Nerozuměla jsem ani slovo, moje školská angličtina mi byla k ničemu. Propadala jsem ze všech předmětů a denně čtyři hodiny překládala, co jsme brali ve škole. Zlomilo se to až v prosinci, kdy jsem začala nejen mluvit a rozumět, ale přemýšlet a snít v angličtině."
Zumba
V Americe se Tereza díky Julii – matce v rodině, u které pobývala – seznámila se zumbou. Když se vrátila do Česka, uměla už základy. Až potom absolvovala kurz zumby v Londýně, stala se lektorkou a zanedlouho zavedla kurzy tohoto tance ve svém rodném městě v Dobříši.
"Pointa zumby je v kombinaci rychlých a pomalých figur, které vycházejí z hudebních motivů. Najdete v ní prvky latinskoamerických i moderních tanců. Díky zumbě můžu relaxovat a oprostit se od tanečních povinností ve škole."
Tereza se chce po střední škole věnovat zumbě a dalšímu studiu naplno. "Někdy mám stavy, kdy mě všechno bolí. Bolí mě kyčle, tělo mám zničený. Vždyť tancuju už patnáct let..."
Zaujala vás vás zumba? Více informací najdete na stránkách www.zumba.cz.
