Je mi 28 let a stále se neobjevil "ten pravý". Měla jsem už několik známostí, u některých jsem si myslela, že by to mohl být ON, ale vždycky zhruba po 4 měsících u mě převáží negativa toho dotyčného a já nejsem schopná je tolerovat. Jsem moc náročná? Olina, Zlín Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, manželský a rodinný poradce, popularizátor v oblasti partnerských a manželských vztahů: Milá Olino, ti doopravdy "praví" bývají bohužel úzkoprofilové zboží. Je dost obtížné rozumně vybalancovat vlastní očekávání a reálné možnosti. Příliš vysoká očekávání bývá těžké naplnit a hrozí, že zůstanete sama. Příliš nízká očekávání se naplňují snáze, ale je možné, že pak vedle sebe budete mít někoho, s kým nebudete schopna žít. Tak si vyberte! Možná nejlépe nějakou zlatou střední cestu. Vaše zkušenosti potvrzují, že se dokážete zamilovat, ale zároveň jste natolik soudná, abyste nedělala ukvapeně nějaká obtížně vratná rozhodnutí. Když pak prvotní zamilovanost pomine (zhruba po těch 4 měsících), dokážete na partnerovi vidět i jeho chyby. Pokud jsou tak závažné, že je těžké - až nemožné - je dlouhodobě tolerovat, pak je skutečně namístě vztah ukončit. "Toho pravého" poznáte ve chvíli, kdy zjistíte, že sice má i nějaké chyby, ale přesto s ním chcete žít. Rozhodně byste neměla podléhat pocitu zavírajících se vrátek a naléhavému tikotu biologických hodin. Ne nadarmo se říká: Kdo si počká, ten se dočká. Někdy bývá lepší být nějakou dobu sama, než se trápit vedle někoho, s kým byste byla časem nešťastná. Nejhorší osamělost je totiž právě osamělost v páru. Čím víc budete chodit mezi lidi, čím víc kontaktů s okolím budete mít, tím máte větší šanci, že nebudete čekat marně. Možná byste se nemusela vyhýbat ani doplňkovým formám seznamování (inzerce, internet, seznamovací agentury...). I každý rybář ví, oč větší šanci na kapitální úlovek má, když rozhodí sítě, ve srovnání s tím, když nahodí jen jednu udičku.