Už několik let mám "známého". Střídavě se scházíme a rozcházíme, někdy mám pocit, že spolu prostě být nemůžeme, ale jindy si myslím, že bych nedokázala být s někým jiným. Bojím se, že to není zrovna dobrá deviza pro společný život... Martina, Prachatice Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, manželský a rodinný poradce, popularizátor v oblasti partnerských a manželských vztahů: Milá Martino, bojím se, že se bojíte dost oprávněně. Velice výstižně jste totiž popsala typ vztahu, kterým se nikoliv neprávem říká "vztahy kalamitní". Podobné dvojice zpravidla nedokáží žít ani spolu, ani bez sebe. V jejich soužití se střídají období velké lásky a intenzivní nenávisti; něco podobného popsal Edward Albee v divadelní hře "Kdo se bojí Virginie Woolfové" (u nás známe spíš její filmovou podobu s Elizabeth Taylorovou a Richardem Burtonem v hlavních rolích). Pokud by šlo jen o vás dva, pak si koneckonců dělejte, co chcete. Máte aspoň jednu jistotu - zřejmě se spolu nebudete nudit. Občas sice "obveselíte" lidi ve svém okolí těmi dramatickými rozchody, ale i oni si časem zvyknou. Ne tak vaše případné děti. Pro ty by se mohl život ve stavu permanentní nejistoty proměnit v černou můru. Aby nevyznělo všechno až tak pochmurně: bylo by zajímavé vědět, kdy se začaly periody vašich rozchodů a opětovných setkání objevovat. Pokud už téměř od samého začátku vztahu, pak nemusíte číst dál a v klidu se vraťte k předchozímu odstavci. Jestliže jste však vy dva spolu prožili několik let v poklidné harmonii a zmíněné výkyvy se objevují až nyní, pak je lze přičítat i tzv. "přenošené známosti". Každý "ambulantní" partnerský vztah, tedy vztah pouhého chození, se totiž po čase dostane do bodu, kdy je třeba mu vtisknout nějakou novou podobu. Buď ho ukončit, nebo spojit s něčím, co by se dalo nazvat společným projektem. Ať už by jím bylo budování společného hnízda, plánování sňatku nebo společná představa o tom, zda, kdy a kolik mít dětí. Nebo - v krajním případě - i představa, že spolu rodinu zakládat nebudeme, ale chceme si vztah jen tak užívat. Podstatný není ani tak obsah té představy, jako spíš fakt, že je společná a oběma zcela dobrovolně sdílená. Jinak je jen otázkou času, kdy se mezi partnery objeví žabomyší spory, hádky, rozchody a opětovná setkání...