Co si myslíte o manželství, ve kterém již všechno vyprchalo a oba partneři v něm zůstávají jen kvůli dětem? Žijeme s manželem odděleně a přece spolu, myslíme si, že kvůli dětem je to ideální, i když my dva už k sobě nic necítíme. Má smysl tak žít? Marie Petr Šmolka: Milá Marie, možná není ani tak podstatné, co si o podobném soužití myslím já, jako spíše to, co si o něm myslíte vy a váš manžel. Pokud by vám daný stav opravdu vyhovoval, jestliže byste ho považovali za tak "ideální", pak byste se zřejmě neptala po jeho smyslu. Přitom však nejste ani zdaleka nějakou výjimkou; spousta dvojic spolu zůstává tak zvaně kvůli dětem. Což však zároveň neznamená, že vždycky musí jít o optimální volbu. Zvláště pak, pokud ji partneři nutně vnímají i jako určitou osobní oběť. Přinejmenším v tom, že rezignují na možnost podstatně naplněnějšího osobního života. Mnohdy samozřejmě záleží i na věku dětí. Kdyby mělo jít pouze o pár let, než se dostanou na práh dospělosti, pak vámi zvolená varianta stojí přinejmenším za úvahu. Čeká-li vás však dalších 10, 15 nebo dokonce více let takto invalidního vztahu, bude se všechno jevit asi v poněkud jiném světle. A nenamlouvejte si, že děti nic nepoznají. Mnohdy bychom se divili, jak citlivé "radary" mají, jak vnímavě jsou s to rozpoznat panující atmosféru i tam, kde navenek všechno probíhá velice korektně. Údaje, které pro vás možná budou zajímavé, lze získat i z jednoho často citovaného výzkumu, ve kterém se děti na prahu dospělosti měly vyjadřovat ke svému dětství. Jednu skupinu tvořily ty, jejichž rodiče se kdysi rozvedli. Až na výjimky téměř všechny uváděly, že by byly podstatně spokojenější, kdyby rodiče přesto spolu raději zůstali. Ve druhé skupině pak byly děti z rodin konfliktních, resp. z rodin, kde byl kdysi podán návrh na rozvod, ale rodiče nakonec (kvůli nim) spolu zůstali. A ejhle! Najednou bylo všechno úplně obráceně. Tyto děti měly pocit, že by pro všechny bývalo bylo lépe, kdyby se rodiče raději rozešli. Tak si vyberte! Možná ze všeho nejpodstatnější je, aby se rodiče vůči sobě navzájem chovali jako dva slušní lidé. Pokud už nemohou žít spolu v plnohodnotném manželství, pak ať si sami vyberou mezi korektním soužitím a bezproblémovým rozvodem.