Monika a Pavel Vdávala jsem se po krátké známosti - hlavně proto, že jsem byla těhotná. Osudovou nehodou jsme přišli o majetek, odstěhovali jsme se z města, žijeme na vesnici v pronájmu. Náhodou jsem se seznámila se starším rozvedeným mužem, do kterého jsem se zamilovala. Ale mám strach, abych svým odchodem neublížila manželovi ani dítěti. Mám odejít nebo se mám snažit o lepší vztah s manželem a o druhé dítě? Vážená čtenářko, mnohokrát vám děkuji za dlouhý a velice upřímný dopis. Problémy, které máte se svým manželem, mají asi silný původ v jeho dětství. Potíže jeho maminky už přecházejí z mírného podivínství do stadia, kdy by jí měl pomáhat psycholog nebo lékař. Vy jste však také dospělá žena a matka a měla byste si uvědomit, že váš manžel svou maminku miluje. Navíc bych si dovolila upozornit vás na to, že jeho matka opravdu nejedná z nějaké zloby, ale proto, že jinak prostě nemůže a že svým psychickým stavem trpí nejvíce ona sama - právě proto, že si vůbec neuvědomuje, že všechno není úplně v pořádku. Pokud se týká vašeho života, tak klobouk dolů. Zvládla jste toho opravdu hodně a je vidět, že jste se s každým problémem prala ze všech sil tak, abyste ho zvládla. Ale nemyslím si, že vaše manželství začalo ukvapeně. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří od prvního pohledu věděli, že patří k sobě a další život byl jen logickým vyústěním tohoto zjištění. Nicméně i láska, která začne tak romantickým způsobem, jako začala ta vaše, podléhá zákonům času. To, že se i vzrušující partner během doby přemění v "taťku", se kterým vás pojí spíš už jen kamarádství než vášeň, je normální a nedá se s tím nic dělat. Vy však jste mladá a toužíte po romantice. A když se objeví někdo třetí, starší, zkušenější a momentálně v psychickém presu po rozvodu, je jasné, že mu neodoláte. Vzhledem k okolnostem, za kterých jste se poznali, bych vám doporučila, abyste to brala jako lásku z lázní nebo z pionýrského tábora. Nechte si ji jako hezkou vzpomínku, ale nevažte se na sebe. Svoji spokojenou rodinu byste rozbila, dítěti byste vzala jeho milovaná zvířata a vrhla byste se kolem krku člověku, který sám vlastně neví, co chce a od vás si v tom rozhodně poradit nenechá. Snažte se ve svém okolí najít nezaujatého člověka, ke kterému budete mít důvěru a s nímž můžete své problémy důkladně probrat. S druhým dítětem zatím počkejte, protože byste ho momentálně brala spíš jako kouli na noze než jako dar. K opravdu moudrému rozhodnutí vám držím palce a upřímně vám přeju štěstí.