4°C
* Mám velký respekt, až strach ze své mámy. Všechno, co udělám, je špatně. Nedá se s ní o tom promluvit. Chtěla bych se od ní odstěhovat, ale bojím se, jak bude reagovat. PETRA (16) Milá Petro, to, co píšeš, se stává řadě mladých lidí, kteří se na jednu stranu chtějí osamostatnit a na stranu druhou jsou dosud citově hodně na rodičích závislí. Prostě každé rozdělení a opouštění také bolí, je to změna přinášející nejistotu z toho, co bude dál. Stejně tak se toho bojí i tvoje máma - kdoví, zda za jejím vyčítáním není podvědomá snaha dál si tě připoutat a také strach z opuštění. Tak ti prostě dokazuje, že nejsi na samostatnost ještě připravená - přece když děláš vše špatně, znamená to zároveň, že bez dobrého (jejího) vedení bys byla úplně nemožná. Ale pozor - to, co jsem nyní napsala, jsou podvědomé reakce, maminka to určitě takhle vědomě nemyslí - bojí se stejně jako ty, co bude dál, možná se také bojí ztráty toho, pro co do současné doby žila. Pokud jsi už rozhodnuta a připravena jít si svou cestou a máma na to nechce slyšet, budeš asi nucena jít do rizika dočasného odloučení a zároveň do rizika, že máma se bude hodně hněvat. Za hněvem totiž bývá skryta velká úzkost a strach o toho, koho máme hodně rádi. Když ale maminku přesvědčíš, že už jsi velká a dospělá, schopná se o sebe postarat, cestu k sobě určitě po čase najdete.
