Žila jsem 2,5 roku s přítelem. Zažili jsme hezké chvíle i trápení. On se -v opakovaných intervalech - pokoušel ode mě odejít. Nakonec jsme se rozešli, ale stále cítíme, že na sebe myslíme. Je naše odloučení jen zkouškou? Máme nějakou perspektivu? MARCEL A MARTINA Vážená čtenářko, když jsem četla váš podivně smířený dopis, ve kterém vyprávíte, jak jste spolu zažívali radosti i trápení, ale přesto jste si věrně stáli po boku, myslela jsem, že mi píše starší dáma důchodového věku. S velkým překvapením jsem zjistila, že jste ještě ani nedovršila čtvrtstoletí svého života. Pokud se týče vás, je jasné, že pro pocit životní plnosti budete v první řadě potřebovat rodinu. Její vytvoření bude v tom nejlepším slova smyslu vaší pýchou. Potíže však vidím v partnerovi, kterého jste si k tomu vybrala.Pokud se nemýlím, jde o vaši první dlouhodobější známost, se kterou jste ihned začala vést společnou domácnost - a navíc v období, kdy vám šel Saturn kvadraturou na jedenáctý a dvanáctý dům. Sama sebe se zeptejte, kolik vám podvou letech partnerského soužití zbylo kamarádek a zájmů. Zároveň jste se připravila o nezávazné a radostné chození, kdy se s partnerem vidíte, protože chcete, a kdy se nemusíte starat ani o jeho ponožky, ani o to, co má v ledničce. Další potíž pramení z toho, že váš partner je stejněstarý jako vy. Zní to sice velmi staromódně a možná i sexisticky, ale zatímco 20letá žena je psychicky připravená na to, aby měla vlastní rodinu a případně i děti, muž je v tomto věku ještě klukem, který se v takové situacicítí jako v pasti. On by chtěl chodit s kamarády a alespoň vizuálně hodnotit každou ženu v okruhu minimálně 100 metrů kolem sebe, zatímco ho doma čeká partnerka, která z něj chce vytáhnout názor na značku ledničky, kterou by siměli pořídit. Důsledkem je vámi popsané zklamání, chuť utéct, flirtování s kolegyněmi a podobné obranné mechanismy. To, že na svého partnera myslíte i po rozchodu, je přirozené. Dva a půl roku soužití ze života prostě nevymažete. Chybu všakděláte tím, že se nesnažíte seznámit s někým jiným, že vlastně silou svých emocí držíte při životě (alespoň ze své strany) vztah, který je dávno mrtvý a od nějž byste se měla co nejdříve osvobodit. Koncem října vstoupil Jupiter do Štíra a může vám do cesty strčit někoho, kdo bude zralejší, vyspělejší a vůbec pro vás po všech stránkách vhodnější než váš bývalý partner. Ale vyžaduje to od vás, abyste si nejprvepřiznala, že jedna etapa vašeho života prostě skončila. Do té další vykročte s optimismem a bez zbytečného balastu vzpomínek.