Manželka mě psychicky týrá. Neustále si stěžuje, že nic nedělám, že nejsem pro rodinu, nic neumím a nelíbí se jí ani moje koníčky (počítače). Když mi bylo 7 let, rodiče se rozvedli (otec matku v opilosti bil). Byl jsem 3x v manželské poradně, odmítla tam chodit se mnou. Kvůli dětem se nechci rozvést, mám svou ženu rád. Uvažuji však o tom, že odejdu do podnájmu. KAREL, Jaroměř Petr Šmolka: Milý Karle, vy i vaše paní prožíváte jedno z vůbec nejsložitějších období. Na jedné straně by se slušelo radovat se ze dvou malých ratolestí, na té druhé je toho na vás oba najednou strašně moc. Raději vynechám spekulace na téma poporodní hormonální změny a následné stavy zvýšené podrážděnosti, někdy dokonce hlubokých depresí a dalších psychických poruch. I když ani to není tak zcela vyloučeno. Pravděpodobnější je, že se vašea manželčina očekávání diametrálně liší a navzájem míjejí. Ona by potřebovala zájem a ocenění, alespoň občas s vámi posedět a popovídat si, a přitom slyšet, že je v něčem dobrá. Pokud od vás tohle nemá, nedivte se tomu, že je nespokojená. Odtud asi pramení její stesky nad vaší malou angažovaností v domácnosti. Co by se asi stalo, kdybyste ji ve chvíli, kdy zase začne lamentovat, vzal okolo ramen a utrousil něco v tom smyslu, že víte, jak to teď má těžké? Asi jste už pochopil, jak je obtížné, abyste z těch hádek vyšel jako vítěz. Možná je to jediný způsob, jak vás vyprovokovat ke komunikaci. Vůbec se nedivím, pokud vaší manželce právě teď vadí ty vaše počítače. Skotačit celý den okolo dětí a večer přihlížet tomu, jak vy sedíte před monitorem, to by asi udolalo každou ženu. Píšete, že uvažujete dokonce o tom, že odejdete do nějakého podnájmu. Vám samotnému by se jistě ulevilo, není to však zároveň také i trochu zbabělý útěk? Co kdybyste se raději pokusil něco změnit i na sobě?