V prestižní anketě byl Juraj Jakubisko (67) vyhlášen nejlepším slovenským režisérem 20. století. Před jednadvaceti lety mu však režírovat zakázali. A tehdy uzavřel manželství s herečkou Deanou Horváthovou (48), zřejmě nejvíce temperamentní ženou, jaká kdy předváděla své umění na prknech Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dnes je ředitelkou producentského centra Jakubisko film, které sama založila jenom proto, aby mohl její manžel v klidu tvořit a točit... Mladá herečka a režisér, jehož filmy ze 60. a 70. let ležely zamčené v trezorech. Neseznámili se při natáčení ani na filmovém konkurzu. Znali se jen díky svým zvučným jménům, z branže, když jejich osudovému momentu pomohla náhoda... "Odehrálo se to v noci, v podchodu bratislavského Prioru, kde jsme se potkali. Juraj šel v doprovodu velké společnosti. Chvíli jsme si povídali a já mu řekla, že mám chuť ho unést. "S vámi i do pekla!" odpověděl ašel. A od té chvíle jsme se my dva nerozloučili," vzpomíná Deana na klíčový okamžik jejich života. A jak vnímal svoji životní partnerku před oním setkáním v podchodu Juraj? "Okamžitě jsem pochopil, že Deana je silná osobnost. A proto jsem se jí programově vyhýbal. Já jsem obyčejný kluk z Kojšova a ona se na můj vkus tvářila příliš aristokraticky. Chodila jako španělská infantka, nosila klobouky. Myslel jsem si, že to hraje, ale ona je skutečně taková." Když se sblížili, Juraj zjistil, že i když navenek působí jako tvrdohlavá a bezohledná, uvnitř je to žena velmi zranitelná a bojácná. "Když třeba sleduje nějaký televizní horor, musím být u ní, protože se bojí! Ale co se týče života, je naprosto vyrovnaná a čelem se pouští do největších nebezpečí. Obhajoba spravedlnosti a cesta za pravdou jí nadělaly hodně nepřátel. Její skuteční přátelé však dobře vědí, jak moc se umí obětovat. Dokáže dělat neuvěřitelné věci a ústupky." Dříve, než Deana řekla Jurajovi své ANO, sváděla boj sama se sebou, než se vnitřně vyrovnala s tíhou zodpovědnosti, kterou přináší manželství, a s vtíravou představou "co když se tímhle papírem všechno změní a ON už nebude ON"! Strach se stupňoval a herečka svatbu zrušila pouhé čtyři dny před termínem. Veselka však nakonec přece jen byla, a to v plánovaném termínu. Deana řekla své ANO dokonce s radostí. "Osvobodila mě od všech domácích povinností," usmívá se Juraj. Po svatbě řekla, že by jí připadalo směšné, kdyby Juraj chodil po bytě s vysavačem. "Chodit s takovou dlouhou trubicí - vypadal bys jako erotický maniak!" Přesto trvalo delší dobu, než se oba manželé dopracovali k nynější harmonii a porozumění. "Rok po svatbě jsem si myslel, že to snad vydržím ještě pár měsíců. S odstupem času vidím, jak byly naše hádky směšné. Jejím životem bylo divadlo, divadlo a zase divadlo, mým zase film, film a film. Chvíli to vypadalo, že se rozejdeme. Ale našli jsme se! A našli jsme se právě v práci. Strašně moc si vážím toho, co dokázala. Kmotr rodiny - Shakespeare Společně vychovávali krásnou dceru z Jurajova prvního manželství, Žanetu (28), která se krátce živila i jako modelka. Dnes už je matkou malého synka. A jak jinak - po svatbě se narodilo dítě lásky, vytoužený syn Jorik (18). Jeho jméno symbolizuje to, co manžele nejvíce spojuje - lásku k dramatickému umění. Juraj tak pojmenoval už hlavního hrdinu v jednom ze svých zakázaných filmů "Vtáčkovia, siroty a blázni" (1969). Inspirovat se nechal Shakespearem, který vymyslel jméno Jorik pro postavu moudrého, filozofujícího šaška v dramatu Hamlet. "Když ho šla Deanka zapsat na matriku, úředníci hledali toto jméno v různých kalendářích, ale nikde ho nenašli, a tak ho odmítli uznat. Udělala tam strašný povyk, že se s ní rozvedu, když je tak neschopná, až ho nakonec prosadila! Když vyšlo v novinách, že máme syna Jorika, přišel nám děkovný dopis od jiných rodičů - že jsou nám velmi vděční za náš precedens. Protože díky nám i jim konečně uznali jméno, o které dlouho bezvýsledně bojovali." Jorikův svátek slaví Jakubiskovi na výročí narození jeho kmotra Williama Shakespeara (narodil se 23. 4. 1564). Filmová spolupráce obou manželů začala, když Juraj obsadil Deanu do role fanatické svazačky Želmíry z 50. let v nezapomenutelném perestrojkovém snímku "Sedím na konári a je mi dobre" (1989). Následovala komedie "Lepšie byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý" (1992), kde si po boku Dagmar Havlové a Juraje Kukury zahrála nekonformní fotografku, která si hledá své místo v životě v chaotické době těsně po pádu totality. Zatím naposledy poslouchala Deana režisérské pokyny svého manžela v hlavní roli Verony ve filmu "Nejasná zpráva o konci světa" (1997), kterou zároveň i produkovala. Po producentském úspěchu s Erbenovými baladami "Kytice" (režie F. A. Brabec) se manželé pustili do mrazivé komedie "Post coitum", kde v jedné z hlavních rolí uvidíme světoznámého herce s uhrančivě modrým pohledem - Itala Franca Nera. Momentálně žijí dokončovacími pracemi na tomto snímku, běžně pracují šestnáct i více hodin denně. V záloze však už mají další dva vlastní projekty. Love-story "Báthory", což bude atypický pohled na krvavou čachtickou paní, a film "Třetí pohlaví", který se bude točit v koprodukci s Američany, což by mělo zaručit účast hvězd typu Nicholase Cage či Brada Pitta.