Stáří bývalo synonymem moudrosti. Ale mladá generace se dnes už o seniory nezajímá a staří lidé mají strach, jestli se o sebe dokáží postarat. Přesto lze poslední etapu života prožít optimisticky! Šedivějí vám vlasy a na tváři se prohlubují vrásky? Opouštíte natrvalo zaměstnání a nevíte, co si počít dál? Nepropadejte panice! Rozhodně ještě nepatříte do "starého železa." Jste přece jen tak stará, jak se cítíte. Navíc stáří není žádná nemoc nebo handicap. Je to přirozená etapa života, kterou můžete prožít plnohodnotně. Pokud vám zdraví slouží, není důvod házet fl intu do žita. V žádném případě se pochybnostmi a rezignací nepřipravte o krásné chvíle, které vás ještě čekají. Směle střádejte další plány a pokuste se je uskutečnit. Teď, anebo nikdy! Nebojte se, jde to - stejně to udělaly i naše čtenářky. Práce léčí! Paní Jaroslava vítá každou návštěvu s úsměvem. Společenost lidí vyhledává a je opravdu výbornou hostitelkou. Tato energická dáma srší vtipem a nemá ve zvyku stěžovat si i když její životní cesta není snadná. Narazila sice na řadu překážek, ale vždycky je dokázala překonat. Rodina je důležitá A kde bere Jaroslava nezdolný optimismus? Miluje své početné potomky, kterým nikdy neodepřela pomoc. Vychovala 3 dcery a na chalupě, kterou si později pořídila se svým manželem, odchovala i všech 7 vnoučat. A to si prý ještě přibírala další děti z vesnice a společně se všemi jezdila na výlety. Společnou radost z vnoučátek ale bohužel se svým mužem nesdílela, manžel paní Jaroslavy tragicky zahynul, když jí bylo 51 let. Jaroslava na něj stále s láskou vzpomíná: "Měla jsem hrozně hodného muže. Byl to výjimečný člověk. Není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla. Vnímám jako štěstí, když člověk může prožít aspoň kousek krásného života. A moje manželství bylo opravdu nádherné." Kontakt za každou cenu Bolest ze ztráty svého manžela překonala prací. Chalupa se stala její vášní a paní Jaroslava dělala sama i ty nejtěžší chlapské práce. A nutno připomenout, že ráda! Svérázně vyřešila i nedostatek kontaktu s lidmi. Zařídila si ve své chalupě krámek se smíšeným zbožím. Po čtyřech letech ho ale zrušila, aby se mohla starat o vnoučata - děti své nejmladší dcery, která se vracela po mateřské do práce. Když přichází smutek "Samozřejmě, že mě někdy přepadají také smutky. To asi každého, ale v životě to funguje tak, že ať už máte kolem sebe kohokoliv, stejně jste vnitřně sama a sama si musíte také vyřešit svoje trable. Proto jsem nikdy před svými holčičkami nebrečela," svěřuje se paní Jaroslava a dodává: "Balzámem na duši mi je v těchto chvílích knížka od Seneky, který se podobnými úvahami zabývá." Jak být v dobré kondici A co je podle Jaroslavy nejdůležitější pro udržení svěží mysli a dobré kondice? "Člověk musí pořád pracovat, to ho drží při životě. Málokdy si sednu nebo lehnu, a když už se tak stane, vezmu si knížku, křížovky nebo pletu. Přes den vezmu kolo, jsem celý den venku nebo si maluji. V létě chodím k rybníku. Důležité je něco dělat, jakmile zůstane člověk sedět nebo ležet, je konec!" upozorňuje čtenářky paní Jaroslava. Pořiďte si kamaráda! Ani paní Eva neměla naplněný život tak, jak by si přála, ale přesto na svůj osud nezanevřela. Bohužel jí nebylo přáno mít děti, i ona o svého muže přišla relativně brzy - v 62 letech. Když na ni po čase začala doléhat samota, zakročila její neteř. "Bydlím na malé vesničce a nemám si tady s kým pořádně popovídat. Návštěvy za mnou přijíždějí spíše sporadicky. Zoufale mi scházela přítomnost někoho blízkého, začala jsem pomalu rezignovat. Ale potom přišla moje spása! Jednoho dne mi neteř přivezla malého chundelatého pejska. Byla jsem hrozně překvapená, absolutně jsem to nečekala. Nikdy jsem pejska neměla," vzpomíná paní Eva. "Dnes jsme s Beníčkem výborní přátelé a už si to tady bez něj nedokážu představit. Jsem ráda, že mám konečně veselou společnost a že si můžu s Beníkem vyjít na procházku do přírody."
Jak zůstat fit? - Pokud se cítíte neužitečná, ale máte ještě dostatek energie, najděte si vhodnou práci na částečný úvazek. - Věnujte se naplno svým zájmům. Najděte si činnost, která vás těší, naplňuje. - Nerezignujte, zajímejte se o dění kolem sebe. Díky svým životním zkušenostem máte dar vidět svět ve větších souvislostech. - Pokud na všechno nestačíte, nestyďte se požádat o pomoc rodinu a své blízké. - Nemáte přátele? Zkuste si najít nové známé. Neizolujte se doma, choďte ven nebo se přihlašte do nějakého spolku. - Pořiďte si zvířecího kamaráda. - Začněte studovat, velmi oblíbené jsou tzv. univerzity třetího věku. - Máte-li obavy a nevíte kudy kam, volejte na Senior telefon: 800 157 157.
Z pohledu odborníka Odpovídá: PhDr. Jaroslav Simon Psycholog www.jaroslavsimon.cz Jak si mohou lidé ve stáří udržet veselou mysl? Důležité je, aby starší lidé zůstali otevření vůči světu, zajímali se stále o dění kolem sebe a věnovali se svým koníčkům a zájmům. Co by měli senioři dělat pro dobrou fyzickou i psychickou kondici? Nejdůležitější je neuzavírat se do sebe, být aktivní a pěstovat vztahy s druhými lidmi - s rodinou, přáteli nebo se svými vrstevníky. Lze si zachovat optimismus, i když člověka trápí nemoci a obtížně se pohybuje? Nemoci bohužel ke stáří patří. Ale přijmout roli bezmocné oběti nebo nadávat na nespravedlivý osud nikam nevede. Je užitečnější aktivně osudu čelit a naučit se ho přijímat. Jak se zbavit strachu ze smrti a z nemohoucnosti? Smrt čeká na každého z nás. Ale raději na ni nemyslíme. Čím více se jí vyhýbáme, tím více nás zaskočí. Pokud najdeme ve svém životě blízké lidi, naplnění anebo nějaký hlubší smysl, je snazší podívat se jí klidně do očí.
