22°C
Co na tom, že Alexander Vondra uspořádal narozeninovou party ve velkém stylu, měl ji v paláci Žofín, který je od roku 1837 jedním z prestižních míst kulturního a společenského života? Co na tom, že za ni utratil jmění, mezi dvěma stovkami hostů nechyběli členové vládního kabinetu, zástupci armády, intelektuálové. Hvězdy současného dění i ty vyhořelé, jež mají svůj lukrativní svit šťastně za sebou. Co na tom, že Vondrovi přišla pogratulovat elita, když momentky z narozeninové trachtace budí dojem firemního večírku s rodinnými příslušníky včetně vysloužilců a to se vší módní upachtěností s tím spojenou.
S glancem sedláka
Netuším, kolik let musí ještě uplynout, aby se nenucená noblesa, elegance, to čemu se říká esprit, jež léta totality tolik potíraly, konečně staly samozřejmou součástí prominentů podílejících se na dění národa. Mám na mysli kultivovanost, která s platinovou kreditkou nesouvisí a patří ke kulturnímu dědictví národa. My ji za dob tatíčka Masaryka měli. Byli jsme srovnatelní s Anglií, Francií. Teď ji stále nemáme.
Proto symbol klientelismu Topolánkovy vlády, exministr dopravy a nyní majoritní vlastník fotbalové Slávie Řebíček, dorazil na Vondrovy narozeniny v béžových džínách a vypadal jak schvácený inženýr, co jezdí metrem z bodu A do bodu B a občas se staví v Albertu. Kdo by řekl, že vlastní jachtu, přepychový bouráky, vilu v luxusním italském letovisku a je milióny do smrti vypolštářovaný? Proto si pražský primátor Svoboda bere do pískového obleku zelenkavou košili přes kalhoty... Kdo lékaři s ambicemi politika poradí?
Velký prachy, malý iluze
Prominenty máme. Myslí to s námi dobře, kvůli našemu blahu se hádají v parlamentu i ve vládě do krve. Občas udělají dost dobrý tunel, mají správné auťáky, nemovitosti v zahraničí. Pijí kvalitně a ve skříni jim visí dobré značky. Jen ta neuchopitelná noblesa chybí. Tu vytunelovat neumí.
Až to konečně přijde, pak Kateřina Neumannová bude vědět, jakou kabelku (potažmo šaty) si na narozeniny ministra obrany téhle země vzít. A oslavenec Vondra si nebude límec košile vystrkovat přes sako obleku. A výkonný ředitel nových médií Milan Fridrich, jenž měl či má údajně usilovat o post ředitele ČT a nahradit odcházejícího Janečka, nebude experimentovat s kostkami na košili plus saku a ve výsledku vypadat jak velkouzenář.
Až to konečně přijde, pak nám bude líp. Protože šaty dělaj člověka, něco o něm vypovídají. Tady nejde o peníze, značky, ale o noblesu. Šarm jaksi mimochodem. Bez ohledu, zda na pozvánce na narozeninovou party Alexandra Vondry stálo: dress code. Nejspíš ne. Pan Vondra má jistě stále duši disidenta, který si na dress code nehraje. Ale i tak... Budiž útěchou, že makroekonomický stratég, člen Národní ekonomické rady (NERV) Tomáš Sedláček možnou ležérnost party zachránil tím, že přijel na kole. Měl na něm batoh, měl povinné sako, kalhoty z odlehčené vlny, pruhované ponožky a polobotky hodné hochů z Wall Street. Mělo to docela vtip a styl. Možná proto, že mu je čtyřiatřicet, studoval na Yale a když se v památném listopadu zvonilo klíči, byl v pubertě.
Tichou lekci dal i americký velvyslanec Norman L. Eisen – zejména jeho choť ve světlých, ležérně formálních šatech, které uspějí na matiné, čaji o páté i neoficiální recepci.
P.S
Možná i my se dočkáme doby, kdy kultivovanost bude samozřejmostí - pro prominenty stejně jako střední třídu tvořící zdravé jádro národa. Kreativita a esprit každému jistě dané nejsou, ale kultivovanost by měla být pro vyvolené povinná. Zatím si ministr obrany Vondra vytahuje límeček košile přes sako a exministr dopravy, podnikavý rentiér Řebíček, by od minuty mohl hrát ve Vratných lahvích Svěráka.
