Gottova pěst se vztyčeným prostředníkem - vulgární gesto, jímž v televizních zprávách ´vyfuckoval´ všechny protestující kritiky, bylo přinejmenším unáhlené. Naprosto zbytečné. Karel jen dokázal, jak je pro něj nálepka režimního umělce dosud citlivá, i když se snaží být nad věcí. A hlavně stále je (bez ohledu na listopad 1989) národní pěveckou jedničkou ve vodách showbyznysu. Má tedy sedmdesátiletý tenor (srovnávaný s prvorepublikovým milovníkem Oldřichem Novým) takovou trapnost zapotřebí?

Karel Gott po vyznamenání, které se při výročí vzniku samostatného československého státu uděluje, dlouho toužil. „Pro mě je symbolem největší národní pocty, vnímám jej s pokorou,“ nechal se nedávno slyšet, když se začalo šuškat, že nejspíš bude na seznamu osobností, které Václav Klaus letos odekoruje. Na otázky, jak si pozvání na Hrad vysvětluje, odpovídal Mistr zdrženlivě. Působil jak upejpavá panna, která sní o sexu…

Jak vidí Gottovo gesto slavní? Čtěte tady!

Za prezidentské éry Václava Havla se Hrad ke Gottovi choval dost odtažitě a pozvání na ceremoniál ku příležitosti 28. října by mu nejspíš nikdy neposlal. Současná hlava státu, Václav Klaus, to udělala a přidala i nejvyšší ocenění. Od některých komentátorů společenského dění za to sklidil kritiku. Jeho vyznamenání Karla Gotta vnímali jako podbízivé, masovému vkusu lidu populisticky lichotící rozhodnutí. Soudili, že by si prezident republiky nemusel zvyšovat popularitu takovým způsobem…

Nemá cenu zmiňovat věty, kterými známě jízlivý, jed ukapávající kritik Jan Rejžek a jiní jemu podobní Gottovo ocenění komentovali. Ovšem vyjádření oponujícího předsedy zelených, Ondřeje Lišky, je jiná káva –exministr školství jistě zvažuje slova a přesto prohlásil: „Nic proti zlatu v hrdle Karla Gotta, ale byl to právě on, kdo režimu aktivně sloužil.“ Tohle konstatování je opravdu tvrdé a chápu, že takový a jemu podobný názor radost z vytouženého ocenění krutě zakalí.

Slavík z Bertramky stále tvrdí, že by své vulgární gesto znovu před kamerami zopakoval. Bez rozpaků opět nepřejícím poslal. A na vysvětlenou dodává: „Krásný pocit z medaile si zkazit nenechám. Vždyť mi mé vyznamenání znechucovali ještě před tím, než jsem ho dostal.“ A místo, aby nechal minulost spát, pláče, že se o něm mluví jako o přisluhovači vlády komunistů. „Vždyť pořád opakují to samé. Že jsem sloužil, dostal od Husáka titul Národní umělec. Vždy vytáhnou antiarchu, vyčítají mi, že jsem tady žil,“ řekl v rozhovoru pro Lidové noviny Gott.

Gott ukázal prostředníček. Byla to klukovina. Více zde!

Vztyčený prostředník, jímž Gott obšťastnil diváky Televizních novin, se dá pochopit. Jeho emoce byly vypjaté, napětí z očekávaného ocenění velké. Ale omluvit se v dané situaci nedá. Takhle nereagují osobnosti, které prezident republiky bezprostředně ocenil spolu s válečnými hrdiny.. Pokud je Medaile Za zásluhy prvního stupně symbolem největší národní pocty, tak se přece nedevalvuje vulgárním, byť rozjitřenými city diktovaným gestem.

Karel je světově zkušený, navýsost ctěný profesionál. Proto jeho reakci nechápu. On přece musí vědět, že každá hvězda má své obdivovatele a zároveň i odpůrce. A on to také ví! Jenže tuto pravdu nyní válcují u Gotta nevídané, s hysterií hraničící emoce. Karel se nechal v rozhovoru pro Lidové noviny slyšet, že jednou napíše paměti, v nichž vylíčí všechnu zlobu, závist, nepřejícnost, zlou vůli, kterým musel v posledních dvaceti letech čelit. To znamená, že mluví o době po tzv. sametové revoluci. Což svým způsobem šokuje! Tohle prohlášení totiž Gotta vrhá do éry, na niž kritici poukazují. Podle mě vůbec nedohlédl, jak mohou jeho věty působit.

Největší problémem Karla Gotta je se vší pravděpodobností minulost. Zmiňovaná nálepka totalitní hvězdy, jež v něm jitří pocit nespravedlnosti, hořkou zhrzenost.. To je, myslím, třináctá komnata českého Slavíka, do níž nám dal (s medailí na hrudi) nechtěně nahlédnout.

P.S. Mimochodem – v hospodách prý štamgasti Káju chválí. Jsou u piva potěšeni, že to není trapně odlidštěný panák. Jeho gesto je baví – zkrátka paráda… Záleží na názoru. Přece máme demokracii. A to musí pochopit i Slavík z Bertramky.