Ženy v první linii, děkujeme! Seznamte se s hrdinkami a zjistěte, kde teď berou sílu
1/23
Prohlédnout znovu
Ženy v první linii, děkujeme! Seznamte se s hrdinkami a zjistěte, kde teď berou sílu
Lucie Langerová (33), vědkyně centra BIOCEV Akademie věd ČR, která je vedoucí týmu pro testování covid-19 CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Zvládnout dlouhé pracovní dny i víkendy, a přitom se snažit být pořád plně funkční a k dispozici pro řešení nejen krizových situací. KDE BERU SÍLU? Při venkovních aktivitách (běh, kolo), kdy si hlava odpočine. A hlavně mám velkou oporu v příteli a rodině.
|
BIOCEV
Lucie Kramešová (47), vrchní sestra, interní oddělení Nemocnice Na Bulovce CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Zkoordinovat a uklidnit personál, protože nám pacienti přibývají a my musíme zajistit péči jak těm s covid-19, tak i s jinými nemocemi. KDE BERU SÍLU? Upřímně, už jsem si také pobrečela, ale snažím se více sportovat, což mi skvěle napomáhá k duševní pohodě. Oceňuji i velkou podporu rodiny, koukáme společně na filmy, nebo si také ráda čtu.
|
archiv Bulovka
Mirka Šiváková (33), sociální pracovnice v domově pro seniory U Biřičky CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Nepodlehnout panice a stresu. Ti, kdo pracují v sociálních službách nebo ve zdravotnictví, nemohou svůj vnitřní strach dát najevo před klienty, ty je naopak třeba uklidňovat a zahrnovat optimismem. Velmi náročná je pro mě volba, jestli v případě uzavření domova do karantény zůstat doma a pečovat o dceru, nebo si na dva až tři týdny zajistit hlídání a zůstat uzavřena na pracovišti, kde bude potřeba každá ruka a noha. KDE BERU SÍLU? Situaci zvládám díky partnerovi, který zde pracuje také a jako muž bere vše s větším nadhledem. Díky rodině, díky skvělému týmu a díky vedení, které pružně reaguje na situaci a podporuje nás.
|
archiv Domova U Biřičky
Monika Živná (32), sestra z covidového týmu Fakultní nemocnice v Motole CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Strach z neznámého. Pracuji na JIP 1. ortopedické kliniky a nyní jsem na COVID JIP určeném pro pacienty ze všech chirurgických oborů. Je to takový multioborový JIP, kdy vedle strachu z nákazy mám obavy i z nových věcí, včetně dlouhých hodin v ochranném oblečení. KDE BERU SÍLU? V toleranci a pochopení v rodině, ale především v kolezích, na které se mohu vždy spolehnout. Společně to dáme.
|
archiv Fakultní nemocnice Motol
Diallo Aissatou (25), zdravotní sestra interního oddělení Nemocnice Na Bulovce CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Být oblečená v ochranném obleku, který je neprodyšný. Dýchání přes respirátor je také obtížné, občas mě kvůli tomu bolí hlava. KDE BERU SÍLU? Každý den po práci chodím bruslit a následně si odpočinu u knihy, to mi dodá motivaci a pozvedne náladu.
|
archiv Bulovka
Lenka Petroušová (48), primářka Kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Změna stylu práce, práce v ochranných pomůckách a s tím spojené odosobnění kontaktu s pacientem. Obava, že pro strach z koronavirové infekce může být přehlédnuta jiná závažnější nemoc. KDE BERU SÍLU? Stres z nové situace mně pomáhá zvládnout pracovní nasazení celého kolektivu, podpora rodiny a přátel.
|
archiv: Fakultní nemocnice Ostrava
Romana Bohuslavová (53), na snímku vpravo, vědkyně centra BIOCEV Akademie věd ČR, pracuje v tzv. infekčním týmu, který izoluje ribonukleovou kyselinu ze stěrů nosohltanu testovaných lidí. CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Že se nemohu vidět se svou rodinou, že je nutné pracovat nad rámec pracovní doby, o víkendech a na úkor volného času. KDE BERU SÍLU? Každý má v sobě veliké množství sil, jen je musí umět najít. Snažím se svou pomocí co nejdříve tuto krizi překonat, protože si uvědomuji, jak těžko je starším lidem, kteří nyní žijí v izolaci a bez kontaktu s nejbližšími. Jsem ale plná optimismu a myslím si, že kdo může, měl by pomoct, a to s čímkoliv.
|
archiv: BIOCEV
Daniela Lusková (46), ředitelka domova pro seniory U Biřičky CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Vyhodnotit obrovské množství informací, upravit je pro jednotlivé skupiny zaměstnanců a klientů. Připravit zařízení na výskyt nákazy, uklidnit personál, vycvičit je na práci v infekčním provozu. Náročná je rychlost vývoje, improvizace v nestandardních podmínkách. Náročné je upozadit partnera a rodinu a veškerou energii věnovat ochraně 670 lidí, kteří jsou na jedné lodi ve velkém riziku. KDE BERU SÍLU? Zvládám to díky funkčnímu týmu vedoucích pracovníků. Díky partnerovi a přátelům. Díky obrovské solidaritě jednotlivců a firem. Díky krátkým procházkám v lese, koupeli s levandulí a červenému vínu (smích).
|
archiv Domova U Biřičky
Veronika Bednářová (44), lékařka kliniky pneumologie a ftizeologie FN Plzeň, nyní plicní Covid JIP CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Vypořádat se se stresem a obavami, kterých je nyní spousta - o pacienty, zda i přes naši maximální léčbu a péči boj s nemocí zvládnou a samozřejmě o zdraví - svoje, své rodiny a kolegů zdravotníků, se kterými jsme nyní na jedné lodi. KDE BERU SÍLU? Pozitivně mě nabíjí, když vidím, že se stav našich Covid pacientů v intenzivní péči zlepšuje. Dává to naději, kterou nyní všichni potřebujeme. Drží mě rovněž moji dva puberťáci Kristin a Patrik a podpora mé matky. Nemohla bych fungovat bez pobytu v přírodě, zvířat, aktivního pohybu. A nesmím zapomenout na knížky. V těch nacházím jak odreagování, tak radu a pomoc téměř s čímkoliv.
|
archiv FN Plzeň
Nikola Kapitulová (22), zdravotní sestra interního oddělení Nemocnice Na Bulovce CO JE TEĎ NEJTĚŽSÍ? Práce s pacienty, kteří nejsou soběstační nebo nechtějí moc spolupracovat. KDE BERU SÍLU? Na oddělení máme možnost přespání, takže nemusím jezdit domů, a díky tomu mám více času na odpočinek. Dále poslouchám hudbu a koukám na filmy. Oceňuji také psychologickou podporu, kterou nám zařídilo vedení nemocnice.
|
archiv Bulovka
Erika Fišerová (63), všeobecná sestra, Klinika infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Starat se o pacienty v ochranném oblečení. Je to samozřejmě nezbytné, ale takové neosobní. KDE BERU SÍLU? Jsme dobrý kolektiv, vzájemně si pomáháme, a to mi dodává sílu všechno zvládnout.
|
archiv: Fakultní nemocnice Ostrava
Ruth Tachezy (56), hlavní koordinátorka testování SARS-CoV-2 v centru BIOCEV Akademie věd ČR CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Především chybějící informace a rychle se vyvíjející a měnící situace, která velmi komplikuje logistiku. Na práci 16 hodin denně jsem zvyklá, ale je třeba řešit i rodinu a přátele. KDE BERU SÍLU? Určitě v rodině, dětech, které jsou báječné, v procházkách v lese se psem.
|
archiv: BIOCEV
Lenka Duchajová (42), vedoucí protiepidemického oddělení pro okres Kladno, Krajská hygienická stanice Středočeského kraje CO JE TEĎ NEJTĚŽSÍ? Vše podřídit nadstandardnímu pracovnímu tempu a hlavně upozadit rodinu. Velmi náročné je oznamovat někomu po 2-3 týdnech, že je stále pozitivní a že nadále zůstává v domácí izolaci. Rekonvalescence mnohdy trvá i u bezpříznakových osob déle, než bychom očekávali, a izolace a odloučení jsou náročné po psychické stránce i pro zdravého a silného člověka, natož pro seniory a oslabené osoby. KDE BERU SÍLU? Vše zvládám především díky partnerovi, který se dokáže plně postarat o děti a domácnost, a v práci díky funkčnímu a stabilnímu týmu.
|
archiv Krajské hygienické stanice Středočeského kraje
Petra Havrlíková (46), staniční sestra JIP, IV. interní klinika VFN v Praze CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Situace měnící se ze dne na den s koncem v nedohlednu. Strach nejen o sebe, že se nakazím, ale především strach o svou rodinu a kolegy. Obava, zda současnou stresující situaci zvládneme se ctí a bez větších komplikací. Pro mě jako pro staniční sestru je velmi náročné zajistit psychickou podporu týmu, management provozu COVID jednotky a při tom být k dispozici téměř nepřetržitě svým kolegům a najít si přitom čas pro svou rodinu. KDE BERU SÍLU? Mám obrovskou podporu od své rodiny a přátel. Nabíjí mě jarní počasí, hodně sluníčka a zároveň energie a odhodlání mých kolegů.
|
archiv VFN
Eliška Materna Mikmeková (36), vedoucí skupiny Mikroskopie a spektroskopie povrchů, Akademie věd ČR CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Skloubit mateřství a práci. Testujeme nové materiály pro výrobu ochranných pomůcek před šířením nákazy COVID-19. Cílem je otestovat co nejvíce vzorků a najít nejvhodnější materiál, který by propustil co nejméně nebezpečných částic zvenčí a zároveň byl dostatečně prodyšný, měl dlouhou životnost a bylo by ho možné sterilizovat dostupnými metodami. KDE BERU SÍLU? Velikou motivací je touha nalézt nejoptimálnější materiál v co nejkratší době a vyřešit tak nedostatek účinných ochranných pomůcek.
|
archiv AV ČR
Lucia Mičicová (32 let), operační technik linky 112, Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Zvládat obrovské množství hovorů, odpovídat na dotazy, vysvětlovat a uklidňovat lidi, kteří často v panice nebo bezradnosti volají tísňovou linku. Zároveň myslet na to, že pokud se nakazím, ohrozím tím celou svou směnu i další fungování operačního střediska, takže jsem musela omezit veškeré své aktivity na minimum. KDE BERU SÍLU? Jednou jsem se rozhodla, že budu tuhle práci dělat, takže mi pomáhá vnitřní motivace, a také každé "děkuji", "držte se", "myslíme na vás". Dále aktivity v přírodě, kde si vyčistím hlavu. Ale nejvíc pro mě asi znamená vzájemná podpora s partnerem, který je zdravotnický záchranář, takže #spolutozvladneme (smích).
|
HZS Pardubického kraje
Jitka Rolečková (48), sociální pracovnice v domově pro seniory U Biřičky CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Každodenní změny. Ráno vstanete z postele a nevíte, co vás čeká, co bude v práci, jestli opatření, která u nás jsou zavedena a která se upravují vlastně za pochodu, protože se všichni učíme, budou stačit. Nikdo z nás to nikdy nezažil a snad už nikdy nezažije. Hlavou se vám pořád honí, co bude. Všichni se snažíme postarat se o ty naše babičky a dědečky tak, aby čas u nás v domově prožívali co nejvíce v klidu. KDE BERU SÍLU? Moje myšlenky neustále směřují také k mým dcerám, které jakožto zdravotní sestry jsou rovněž v první linii. Jsem na ně hrdá stejně jako na mé kolegy. Děkuji své rodině, muži, který se o mě hezky stará a podporuje mě. Pak už mi stačí jen sklenka dobrého červeného vína, knížka a jaro, které konečně snad už přišlo a které mám tolik ráda.
|
archiv Domova U Biřičky
Gabriela Kitová (45), staniční sestra, Klinika infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Skloubit a vyladit organizační věci, protože situace se rychle mění. CO MI DÁVÁ SÍLU? Obyčejný spánek a odpočinek celkově.
|
archiv: Fakultní nemocnice Ostrava
Eva Konkoľová (30), postdoktorandka na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, hledá nová potenciální léčiva proti SARS-CoV-2 CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Tlak, který je v době celosvětové pandemie obrovský, kdy každý chce odpovědi na množství otázek v co možná nejkratším čase. KDE BERU SÍLU? Mám velmi tolerantního manžela, který ví, že svoji práci miluji. Velmi mi pomáhá a podporuje mě, i když se mu momentálně nevěnuji. Bez něj bych ty těžké chvíle, kdy věci nejdou úplně podle mých představ, asi těžko zvládala. A samozřejmě bez skvělého týmu lidí v práci, kde se navzájem motivujeme.
|
archiv AV ČR
Markéta Tejčková (36), staniční sestra JIP Kliniky pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice Plzeň CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Mám na starosti kompletní provoz naší covid JIP, aby vše fungovalo tak, jak má, a byli jsme připraveni poskytnout tu nejlepší péči. Rozpisy služeb, objednávání materiálu, péče o pacienty. Mám starost i o své kolegy, zda jsou v pořádku a mají dostatek sil a prostředků pro práci. KDE BERU SÍLU? Zejména z obrovské podpory rodiny, kolegyň a kolegů a konečně z krásného jarního počasí.
|
archiv FN Plzeň
Vladimíra Medvecová (38), staniční sestra na oční klinice Fakultní nemocnice v Motole, nyní vypomáhá na plicním oddělení CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ: Z minuty na minuty jsem se musela přeorientovat na jinou náplň práce na zcela odlišném oddělení, sžít se s novým kolektivem. Z ranních služeb jsem přešla na třísměnný provoz. Doma mám 2 děti (8 a 11 let), se kterými se musím pravidelně učit. Manžel je také zdravotník a abychom zajistili děti, máme směny proti sobě. Vzít si ošetřovačku neuvažujeme, oslabili bychom už tak malý kolektiv v práci. Do toho strach, abych nepřinesla virus domů a nenakazila nejbližší. KDE BERU SÍLU: Snažím se striktně oddělit práci a domov. Těším se a užívám si každou chvilku s dětmi, manželem. Moc si to vše nepřipouštím. Jsem věřící, spoléhám na Boha, dala jsem to do Jeho rukou. Mám naději a víru.
|
archiv FN Motol
Jaroslava Rašínová (51), zástupce vedoucí odd. sociálně zdravotní péče v domově pro seniory U Biřičky CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Naši klienti se samozřejmě velmi bojí, jelikož všude slyší, jak je to pro ně nebezpečné, a nemají možnost vidět rodiny. Co nejvíce jim proto pomáháme s video hovory, ale chybí jim osobní kontakt. Lehké to nemají ani zaměstnanci. Ve velké většině jsou to mámy od dětí a při tak fyzicky a psychicky náročné práci na ně doma čekají jejich ratolesti, s kterými musí dohánět učivo. CO MI DÁVÁ SÍLU? Stačí jeden upřímný úsměv od klienta a hned je síly dostatek. Mám také velkou psychickou i morální podporu doma od manžela a zbytku rodiny.
|
archiv Domova U Biřičky
Marcela Tichá (49), všeobecná sestra, Klinika infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava CO JE TEĎ NEJTĚŽŠÍ? Nejistota, aby člověk neohrozil vlastní rodinu. KDE BERU SÍLU? Relaxuji při procházkách s pejskem.
|
archiv: Fakultní nemocnice Ostrava
