Odpovídá: PhDr. Zoja Šedivá, dětská psycholožka

Váš vnuk prochází obdobím prvního vzdoru, které začíná přibližně v druhém roce života dítěte, tedy v době, kdy se prudce zvyšují jeho pohybové a s tím i rozumové schopnosti. Dítě by se mělo v průběhu této vývojové periody naučit na jedné straně projevovat svoji vůli a uplatňovat své potřeby, na straně druhé ale také dodržovat určité limity.

Ony „mantinely“ v chování by měly být dostatečně široké, aby dítě mohlo uplatnit své osobnostní charakteristiky, ale také pevné, aby mělo jistotu, co se od něho očekává a co je pro ně bezpečné a pro okolí přijatelné. Zvládnout toto období ale není vůbec jednoduché, dítě má dosud málo vyzrálou centrální nervovou soustavu a snadno se dostane do afektu, když není po jeho.

Do jisté míry lze těmto afektivním rozladám předejít odvedením pozornosti nebo nabídnutím kompromisu. Pokud to však nezafunguje a dítě se do afektu vzteku dostane, je nejlépe od něho odejít, pokud je to z bezpečnostního hlediska možné, a nevěnovat mu pozornost.

Ono je to také trochu představení a kde není diváků, končí divadlo. V obchodě a jinde na veřejnosti je řešení trochu těžší. Se čtyřletým chlapečkem je možné se dopředu domluvit na nějaké drobnosti, kterou mu koupíme, případně mu nabídnout, aby si ji sám vybral, a následně ho pochválit, když domluvu dodrží.

Pokud má takovéto chování natrénováné, je lépe z obchodu odejít a nákup nedokončit, nebo ho prostě s sebou nebrat. Projevy křiku a vztekání jsou sice nepříjemné, ale samy o sobě časem odezní, jestliže si jimi dítě nevymůže to, co chce. Platí tady pravidlo, že chování, posílené úspěchem, má tendenci se opakovat.