Touha po stovce na pivo
Píše se rok 1983 a v jižních Čechách začíná vznikat film, který navždy změní tvář české filmové komedie. Tehdy jednadvacetiletý Broněk Černý vůbec neplánoval, že by se stal hercem. Jeho motivace pro návštěvu filmového štábu byla ryze praktická a mladická. Dozvěděl se totiž, že se hledají lidé do komparzu a za účast se vyplácí stokoruna. V té době to byly slušné peníze, které mladíkovi slibovaly příjemný večer v hospodě s kamarády.
Osud tomu však chtěl jinak. Místo zápisu do davu komparzistů byl Broněk omylem nasměrován přímo před režiséra Zdeňka Trošku a jeho výběrovou komisi. Troška okamžitě rozpoznal mladíkův přirozený talent, bezprostřednost a typický jihočeský šarm. Přestože Černý neměl žádné předchozí zkušenosti s divadlem ani filmem, roli Venci Konopníka získal v podstatě okamžitě. Režisér vsadil na neherce a tato sázka na absolutní autentičnost se mu stoprocentně vyplatila.
VIDEO: Jak se změnily Hoštice po filmování slavné trilogie? To se nemělo stát!
Idolem dívčích srdcí na fichtlu
Jakmile v roce 1984 vstoupil film Slunce, seno, jahody do kin, zrodil se nový idol tehdejší mládeže. Broněk Černý jako Venca, svérázný mechanik z Jednotného zemědělského družstva (JZD), který se proháněl na svém ikonickém fichtlu, okouzlil celé tehdejší Československo. Jeho filmový románek s Blaženou Škopkovou (Veronika Kánská) a neustálé pletky s žárlivou Milunou (Petra Pyšová) tvořily hlavní dějovou linku, u které diváci doslova brečeli smíchy. Na legendární facky a rvačky obou dívek kvůli Vencovi se vzpomíná dodnes.
Jeho přirozený projev před kamerou nezůstal bez odezvy u dalších režisérů. Po obrovském úspěchu hoštické trilogie se Broněk objevil v několika dalších snímcích. Diváci si ho mohou pamatovat z dramatických i komediálních rolí ve filmech jako Zelená léta, Tísňové volání, Holka na krátkou trať nebo v pohádce Bylinková princezna. Svět showbyznysu sice vypadal lákavě, ale mladý herec si uvědomoval, že sláva je pomíjivá a herecký chlebíček může být velmi nejistý.
Odchod za volant kamionu
Broněk Černý nikdy netrpěl hvězdnými manýry a zůstal nohama pevně na zemi. Touha po životní stabilitě, jistém příjmu a klidném rodinném zázemí nakonec zvítězila nad nejistou kariérou v Praze. Rozhodl se vrátit zpět do svých rodných Strakonic a filmové ateliéry vyměnil za kabinu nákladního vozu. Stal se profesionálním řidičem kamionu a mezinárodní kamionové dopravě zasvětil desítky let svého života.
Profese řidiče mu sice umožnila procestovat kus Evropy a podívat se do míst, kam se běžný člověk za socialismu nedostal, ale přinesla s sebou i stinné stránky. Sedavé zaměstnání a stovky hodin strávených za volantem se postupem času podepsaly na jeho postavě. Někdejší svalnatý mladík se postupně zakulatil a přibral několik desítek kilogramů. Svůj pověstný sympatický úsměv si sice uchoval, ale dnes by v něm onoho štíhlého kluka z Hoštic poznal málokdo. Návrat do rodného města navíc nebyl vždy růžový. Jako známá tvář se musel občas potýkat s lidskou závistí a maloměšťáctvím, což jeho touhu po soukromí ještě posílilo.
Současný život v ústraní
Dnes je Broněk Černý mužem v seniorském věku, který si nade vše cení svého klidu. S médii dlouhodobě nekomunikuje a jakékoli pokusy novinářů o rozhovor většinou končí velmi rázným odmítnutím. Před časem se o tom přesvědčila i redakce serveru Extra.cz, které naštvaný Černý do telefonu řekl: „Určitě nebudu na nic odpovídat, já už jsem s tím dávno skončil. Toho, co vám dal moje číslo, nakopejte do pr*ele a novináři ať mi dají navždy pokoj. Mějte se hezky.“
Tato reakce jasně dokazuje, že kapitolu své filmové slávy považuje za definitivně uzavřenou. Na malém městě mu popularita spíše škodila, protože, jak sám kdysi poznamenal, v Česku se úspěch neodpouští. Přesto na své filmové mládí úplně nezanevřel. S režisérem Zdeňkem Troškou udržoval přátelské vztahy a v roce 2003 přijal malou roli v jeho komedii Kameňák. Výjimečně se objevil i na několika vzpomínkových akcích s kolegy z Hoštic a v roce 2022 udělal výjimku, když se ukázal na premiéře divadelního muzikálu Slunce, seno, jahody v pražském Hudebním divadle Karlín.
V současnosti žije spokojeným a klidným životem po boku své manželky Romany. Společně vychovali dvě děti, dceru Terezu a syna Ondřeje, které jsou již dospělé. Broněk Černý tak sice pro veřejnost zůstává navždy legendárním Vencou Konopníkem, on sám je však nejraději obyčejným tátou a manželem ze Strakonic, který si svůj zasloužený klid nenechá nikým narušovat.
