Svou vlastní cestou šel už od začátku kariéry
Ačkoli Bolek Polívka vystudoval klasické herectví na brněnské JAMU, běžné divadlo mu brzy přestalo stačit. Na přelomu 60. a 70. let začal v Divadle Husa na provázku dělat věci po svém. Vsadil na fyzickou komedii a vymyslel si vlastní pojetí klauniády.
S představeními jako Pépe nebo Trosečník jezdil po Evropě a dokazoval, že k vyjádření emocí nepotřebuje text. Jeho neskutečná práce s tělem a mimika, kterou dokázal během vteřiny rozesmát i dojmout, brzy přitáhla pozornost filmařů.
Víc než jen komik
Dveře do světa filmu mu otevřela režisérka Věra Chytilová. Byla to právě ona, kdo ho v roce 1980 obsadil do role mladého, tak trochu naivního strojvůdce v nezapomenutelné Kalamitě. Vlak uvízlý v závějích a Polívkův přirozený komediální talent ukázaly širokému publiku, že tenhle divadelník zvládne utáhnout celovečerní film.
Stejná režisérka s ním pak v devadesátých letech natočila Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Tato role z něj sice udělala hvězdu, ale jeho opravdový talent se naplno ukázal ve vážnějších rolích. Důkazem jsou jeho dva Čeští lvi. Prvního dostal za roli obyčejného vesnického faráře v Zapomenutém světle, druhého za postavu slabošského, ale ve finále statečného Josefa Čížka v Musíme si pomáhat. V těchto filmech dokázal skvěle zahrát chybující a v podstatě obyčejné lidi.
Klidnější tempo, ale pořád na scéně
Dnes ho ve filmu vídáme nejčastěji jako laskavého muže, ať už v rodinných komediích jako Gump, nebo v pohádkách. Ve svém vlastním Divadle Bolka Polívky v Brně je pořád ve svém živlu. Hraje, režíruje a stále má chuť dělat nové věci, což potvrdil nedávnou autorskou hrou Sága aneb Vizovský zázrak. I ve svých sedmasedmdesáti letech zkrátka zůstává na jevišti hercem, který má divákům pořád co říct.
Jak se Bolek Polívka měnil? Podívejte se na časosběrné VIDEO v úvodu článku a prohlédněte si také GALERII.
